Sobota, 2. november 2024 | , zajtra Hubert
Pamiatka zosnulých
Predplatné
Sobota, 2. november 2024 | , zajtra Hubert
Pamiatka zosnulých
TlačPoštaZväčšiZmenši

REKODIFIKÁCIA: Vzhliadnutie osoby

najpravo.sk • 28.4. 2016, 20:02

Nová právna úprava v Civilnom mimosporovom poriadku zaviedla do konania o spôsobilosti na právne úkony a konania o prípustnosti prevzatia a držania v zdravotníckom zariadení nový inštitút, a to inštitút vzhliadnutia osoby. Táto úprava bola zjavne inšpirovaná legislatívou našich západných susedov, preto sa pozrime, aký interpretačný problém u nich v súvislosti s touto právnou úpravou vznikol. Najprv sa však pozrime na relevantné ustanovenia nového Civilného mimosporového poriadku:

§ 243
(Konanie o spôsobilosti na právne úkony)

(1) Súd vyslúchne osobu, o ktorej spôsobilosti sa koná.

(2) Súd výsluch uskutoční spôsobom, ktorý je vhodný a primeraný s ohľadom na zdravotný stav. Ak je výsluch na ujmu zdravotného stavu, možno od výsluchu upustiť. Súd v takom prípade osobu, o ktorej spôsobilosti sa koná, vzhliadne.

(3) Ak o to požiada osoba, o ktorej spôsobilosti sa koná, vyslúchne ju súd vždy.

§ 260 (Konanie o prípustnosti prevzatia a držania v zdravotníckom zariadení)

(1) Súd umiestneného vyslúchne.

(2) Výsluch umiestneného súd uskutoční spôsobom, ktorý je vhodný a primeraný s ohľadom na zdravotný stav. Ak je výsluch na ujmu zdravotného stavu, možno od výsluchu upustiť. Súd v takom prípade umiestneného vzhliadne.

(3) Ak o to požiada umiestnený, vyslúchne ho súd vždy.

Je neprípustné rozhodovať "od stola"

Vychádza sa zo zásady, že je neprípustné rozhodovať o takom závažnom zásahu do slobody človeka, akým je obmedzenie spôsobilosti na právne úkony len „od stola“, ale je treba počuť názor posudzovanej osoby, prípadne ju aspoň vidieť. Inak sa totiž o osude človeka rozhoduje na základe osobného kontaktu s ním a inak len na základe informácií obsiahnutých v spise.

Kto je povinný vzhliadnuť osobu?

České súdy boli nejednotné vo výklade zákona, konkrétne ich § 55 odst. 1 zákona č. 89/1912 Sb., občanský zákoník, a § 38 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a to v otázke, kto by mal osobu vzhliadnuť, teda či je povinný tak urobiť sudca, alebo môže na tento úkon poveriť aj vyššieho súdneho úradníka (resp. v ich českej právnej úprave aj asistenta sudcu). Slovenská právna úprava je v tomto smere obdobná a predpokladá sa rovnaký interpretačný problém.

Najvyšší súd ČR vydal dňa 13. apríla 2016 k predmetnej veci stanovisko, podľa ktorého vzhliadnuť posudzovaného v konaní o jeho spôsobilosti má vykonať zásadne sudca.

Do pozornosti časť z odôvodnenia tohto stanoviska:

„K omezení svéprávnosti člověka podle § 55 o. z. může dojít jen v zájmu člověka, o jehož svéprávnost jde. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení výslovně zdůrazňuje mimo jiné to, že omezení svéprávnosti je podstatným zásahem do přirozených práv člověka. Platná právní úprava tohoto právního institutu bere zřetel na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, publikovanou sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 10/2010 Sb. m. s. Přihlíží tak především k požadavku respektování přirozené důstojnosti, osobní nezávislosti, zahrnující také svobodu volby, předpokladu samostatnosti osob, jejich nediskriminace, respektive plného a účinného zapojení a začlenění do společnosti, respektování odlišnosti a přijímání osob se zdravotním postižením jako součásti lidské různorodosti a přirozenosti, stejně jako rovnost příležitostí. K rozhodnutí o omezení svéprávnosti musí proto být přistupováno se zřetelem k subjektivnímu hledisku v tom smyslu, že není určujícím, o jakou diagnózu duševní poruchy v daném případě jde, ale jak se projevuje v psychické způsobilosti konkrétní osoby, tj. jde-li o tak podstatnou odchylku od normálního psychického vývoje člověka, která mu v určitém rozsahu brání postarat se o vlastní záležitosti.

Před rozhodnutím o omezení svéprávnosti je soud povinen člověka zhlédnout. Rozumí se tím úsilí o zjištění stavu posuzovaného osobním pozorováním, jež lze spojit s jeho výslechem (§ 38 odst. 1 a 2 z. ř. s.) nebo spolu s jiným pokusem o zjištění jeho názoru, jak má být ve věci rozhodnuto (§ 56 odst. 2 o. z.). Zhlédnutí má svébytný smysl, jímž je zjištění jeho osobního a zdravotního stavu (schopnost reakce na podněty, zachování logického myšlení apod.), jež se na typické dispozice výslechu či zjištění názoru neomezuje už proto, že směřuje i k postižení nonverbálních reakcí posuzovaného. Jeho základna vychází z ústavněprávní („lidskoprávní“) agendy (čl. 5, čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod) a vystihuje rovněž potřebu specifické pojistky proti automatické převaze odborně expertních přístupů. Za účelem zhlédnutí soud může nařídit tzv. jiný soudní rok, který se může uskutečnit mimo budovu soudu neformálním způsobem i bez účasti veřejnosti (§ 18 z. ř. s.). Od zhlédnutí soud nemůže upustit - § 38 odst. 2 z. ř. s. (srovnej např. Švestka, J.; Dvořák, J; Fiala, J a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha Wolters Kluwer, a.s. 2014, s. 237). Je očividné, že jakékoli pochybnosti o tom, kdo má zhlédnutí vykonat, odpadají, pakliže takovou osobou bude soudce (srov. v obdobné situaci nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1974/14 ze dne 23. 3. 2015).

Úvaha, že zhlédnutí posuzovaného může uskutečnit případně i vyšší soudní úředník nebo asistent soudce (§ 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších zákonů, § 36a zákona o soudech a soudcích), se totiž vyznačuje tím omezením, že celkový úsudek („dojem“), který si takto vyšší soudní úředník (respektive asistent soudce) vytvoří (a zahrne do protokolu, který o tomto úkonu vyhotoví), není z povahy věci bezprostředně přenositelný do poměrů soudce, který má s přihlédnutím k němu ve věci rozhodovat. Ač zhlédnutí posuzovaného nelze podřadit pod procesní kategorii dokazování, přesto z ustanovení § 55 odst. 1 o. z. zřetelně vyplývá spojitost institutu zhlédnutí osoby s vlastním rozhodováním o osobním stavu. Jak již bylo naznačeno výše, není možné pominout, že právní úprava klade důraz na respekt k osobě posuzovaného, jehož projevem je i osobní kontakt soudu (soudce) s posuzovaným. Instrukce obsažená v ustanovení § 38 odst. 2 z. ř. s., že „soud posuzovaného vždy zhlédne“, proto zjevně obrací pozornost k soudci jako k té soudní osobě, jež je k tomuto úkonu povolána zásadně. Ostatně v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva je zakotveno pravidlo, podle něhož „soudci, kteří vydávají rozhodnutí mající závažné dopady na soukromý život člověka (jakým je např. omezení svéprávnosti), by měli mít v zásadě s tímto člověkem osobní kontakt (např. X. a Y. proti Chorvatsku, č. 5193/09, rozsudek ze dne 3. listopadu 2011).“

Aj vyšší súdny úradník môže byť poverený na vzhliadnutie

Stanovisko však pripúšťa výnimky, kedy posudzovanú osobu nemusí vzhliadnuť sudca. Súd uvádza, že „Jak se však též z judikatury Evropského soudu pro lidská práva podává, mohou být v konkrétní věci dány mimořádné důvody svědčící pro to, aby z tohoto pravidla bylo udržitelným způsobem vybočeno, a posuzovaného nezhlédl soudce, nýbrž tak učinila jiná soudní osoba (vyšší soudní úředník, asistent soudce). Tak tomu může být například u osoby, o jejíž svéprávnosti bylo již dříve rozhodováno, která byla v minulosti soudcem zhlédnuta a v probíhajícím řízení se jedná o přezkum svéprávnosti za situace, kdy její zdravotní stav (se závažným dopadem do svéprávnosti), pro který již byla v minulosti omezena ve svéprávnosti, je podle současných lékařských poznatků takové povahy, že nelze očekávat jeho zlepšení (např. v důsledku demence různého typu, Alzheimerovy choroby, mentální retardace dané od narození či získané později, například jako následek úrazu, bez reálné možnosti zlepšení stavu, apod.). Takový závěr o zdravotním stavu posuzovaného ovšem musí vyplývat např. z předchozího či prezentního znaleckého posudku, či být alespoň jednoznačně potvrzován důkladným lékařským vyšetřením (aktuální lékařskou zprávou), a nesmí být jakkoliv zpochybněn ostatními provedenými důkazy, a ani samotnými poznatky ze zhlédnutí již provedeného jinou soudní osobou.“

Takýto mimoriadny postup súdu, teda vzhliadnutie posudzovanej osoby inou súdnou osobou, nie sudcom, musí byť v odôvodnení jeho rozhodnutia podrobne a dôkladne odôvodnený, nakoľko jeho absencia bude predstavovať vadu, pre ktorú rozhodnutie nebude môcť obstáť. Však napokon, úkon vzhliadnutia, teda zápisnica o ňom vykonaná inou súdnou osobou, je vždy pod kontrolou konajúceho sudcu, ktorý v prípade akýchkoľvek pochybností tento úkon môže neskôr vykonať sám. Najvyšší súd dodal, že „Je rovněž samozřejmostí, že musí být respektováno případné přání posuzovaného (projevené jakoukoliv formou), že trvá na osobním kontaktu se soudcem – a tedy především na samotném zhlédnutí.“

Uvedené stanovisko Cpjn 201/2015 je dostupné na nsoud.cz.

Zdroj: nsoud.cz
Ilustračné foto: najprávo.sk

Ohodnoťte článok
Hlasovalo: 2412

Nový príspevok

PoUtStŠtPiSoNe
: