Omyl vo výroku rozsudku súdu

Diskrepancia medzi tým, čo súd vysloviť chcel a tým, čo v skutočnosti vyslovil vo výroku vyvoláva právnu neistotu a je preto v rozpore s právom na spravodlivý proces.

(nález Ústavného súdu ČR z 13. marca 2013, sp. zn. IV. ÚS 512/12)

Z odôvodnenia:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 14. 2. 2012 a vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 512/12 se stěžovatelka Jiřina Bermannová domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2011 č. j. 37 Co 2/2009-135 (co do obsahu ústavní stížnosti jen výroků II. a III. tohoto rozsudku) pro porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 90 Ústavy a článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina") a dále práva na právní pomoc garantovaného článkem 37 odst. 2 Listiny. Dne 20. 3. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele Ing. Jiřího Šimíčka, která byla zaevidována pod sp. zn. IV. ÚS 1064/12 a jíž se stěžovatel domáhal zrušení výroku I. téhož rozsudku z důvodu porušení práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva"), jakož i práva na ochranu vlastnictví dle článku 11 odst. 1 Listiny.

2. Z uvedeného je patrno, že oba stěžovatelé napadají totéž rozhodnutí obecného soudu, které bylo vydáno v řízení, jehož byli účastníky, byť každý v jiných, toliko jemu nepříznivých výrocích. Podle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s ustanovením § 112 odst. 1 o. s. ř. může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků. V případě shora uvedených ústavních stížností jsou tyto zákonné předpoklady naplněny, pročež Ústavní soud z důvodu hospodárnosti a efektivity tyto věci spojil ke společnému řízení.