Započítavanie plnení v obchodných záväzkových vzťahoch

Ustanovenie § 330 Obchodného zákonníka upravuje tzv. započítavanie plnení, a podľa právnej teórie aj súdnej praxe sa použije ako v prípade, ak ten istý dlžník má k tomu istému veriteľovi väčší počet záväzkov, tak aj v prípade, ak je síce plnený jediný záväzok, avšak vnútorne štruktúrovaný, obsahujúci niekoľko dielčích povinností, napríklad povinnosť plniť istinu a príslušenstvo pohľadávky.

Z právnej úpravy započítavania platieb v obchodných záväzkových vzťahoch vyplýva, že prednosť (a to aj vo vykonávacom konaní) má dohoda strán (§ 263 ods. 1 Obch. zák.; v prípade, že strany takúto dohodu neuzavreli, má dlžník, za splnenia predpokladov uvedených v § 330 ods. 1, 2 Obch. zákonníka, právo určiť, ktorý z viacerých (peňažných) dlhov voči rovnakému veriteľovi plní. Pri absencii dohody strán a nedostatku určenia účelu platieb dlžníkom pri platení peňažných záväzkov sa platenie týka najprv záväzku, ktorého splnenie nie je zabezpečené alebo je najmenej zabezpečené, inak záväzku najskôr splatného (§ 330 ods. 3 Obch. zák.).

(uznesenie Najvyššieho súdu ČR z 22. februára 2011, sp. zn. 20 Cdo 1527/2009)

Z odôvodnenia:

Krajský soud shora označeným usnesením změnil k odvolání obou účastnic usnesení ze dne 27. 5. 2008, č. j. 8 Nc 3522/2007 - 47, jímž Okresní soud ve Strakonicích částečně zastavil exekuci (nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 20. 9. 2007, č. j. 8 Nc 3522/2007 - 9, podle platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 9. 2002, č. j. 63 Ro 776/2002 - 7, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 11. 2002, č. j. 63 Ro 776/2002 - 10), a to o jistinu ve výši 33.587,61 Kč s 0,3 % úrokem z prodlení denně z částky 10.263,- Kč od 14. 12. 2002 do zaplacení, z částky 10.263,- Kč od 5. 8. 2000 do 4. 10. 2000 a od 14. 12. 2002 do zaplacení, z částky 10.263,- Kč od 5. 9. 2000 do 4. 10. 2000 a od 14. 12. 2002 do zaplacení a z částky 2.798,61 Kč od 14. 12. 2002 do zaplacení a o náklady exekuce soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly spojené s částečným zastavením exekuce ve výši 6.328,78 Kč (výrok I.), jímž dále ve zbytku zamítl návrh povinné na částečné zastavení exekuce (výrok II.), částečně zrušil usnesení o nařízení exekuce k úhradě nákladů exekuce oprávněné spojených s nařízením exekuce (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech exekutora spojených s částečným zastavením exekuce, tak, že návrh povinné na částečné zastavení exekuce zamítl, a rozhodl, že oprávněné se právo na náhradu nákladů řízení o částečném zastavení exekuce před soudy obou stupňů nepřiznává.