Policajt vás nie je oprávnený bezdôvodne legitimovať

Značného ohlasu verejnosti sa dostalo prípadu advokátky Zuzany Candigliotovej z ČR a rozsudku Krajského súdu v Brne zo dňa 24.9.2015, sp. zn. 30A 17/2015, ktorý jej dal v plnom rozsahu za pravdu.

O skutočnosti, že zákonná povinnosť nosiť občiansky preukaz pri sebe neexistuje či že bezdôvodné osobné prehliadky sú nezákonné sme už písali v minulých článkoch. Krajský súd v Brne však poukázal na ďalšiu nezákonnú praktiku polície - bezdôvodné t.j. nezákonné kontroly totožnosti.    

V prípade advokátky Zuzany Candigliotovej (ďalej len ako „žalobkyňa“) išlo o situáciu, keď táto dňa 3.12.2014 cestovala vlakom z Břeclavi do Brna a počas cesty skupina policajtov kontrolovala totožnosť cestujúcich vo vagóne, kde sedela. Po žiadosti policajta o preukáznanie totožnosti sa ho žalobkyňa spýtala na zákonný dôvod takejto kontroly pričom policajti uviedli, že ide o „rutinnú, bežnú“ kontrolu. Na to im odpovedala, že takýto dôvod kontroly neexistuje a občiansky preukaz odmietla predložiť. Následne bola žalobkyňa predvedená na policajný útvar, kde bola držaná od 8:46 do 11:23, niekoľko policajtov ju opakovane vyzývalo a nútilo k preukázaniu totožnosti, boli jej vykonané dve osobné prehliadky a bolo jej odmietnuté vydanie úradného záznamu o týchto úkonoch. Následne bola jej totožnosť zistená pri druhej osobnej prehliadke, keď o 11:15 pri tejto prehliadke policajti objavili doklad totožnosti. Krajský súd v Brne rozhodol, že všetky tieto zásahy Krajského riaditeľstva polície Juhomoravského kraja ako žalovaného boli nezákonné.     
Český zákon č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky (ďalej len „ZPČR“) stanovuje presné podmienky, kedy policajt môže žiadať o preukázanie totožnosti:

Prokázání totožnosti

§ 63 ZPČR
(1) Prokázáním totožnosti se rozumí prokázání jména, popřípadě jmen, příjmení, data narození a v případě potřeby také adresy místa trvalého pobytu, adresy místa pobytu nebo adresy bydliště v zahraničí, rodného čísla a státní příslušnosti. Rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti.

(2) Policista je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu
a) podezřelou ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu,
b) zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky,
c) bezdůvodně se zdržující v bezprostřední blízkosti policií chráněného prostoru nebo v místě, z něhož lze tento prostor účinně ohrozit,
d) od níž je požadováno vysvětlení,
e) odpovídající popisu hledané nebo pohřešované osoby,
f) vstupující do policií chráněného objektu nebo prostoru anebo do místa, kam je policistou zaká- zán vstup, nebo z tohoto objektu, prostoru anebo místa vycházející,
g) která má na místě veřejně přístupném zbraň a je důvodné podezření, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím,
h) zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spá- chání trestného činu nebo správního deliktu, k po- žáru anebo jiné mimořádné události,
i) která má být předvedena na žádost příslušného orgánu podle jiného právního předpisu6 ),
j) která je oznamovatelem podezření ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu,
k) na žádost jiné osoby, která má na zjištění totož- nosti právní zájem, jakož i osobu, která o proká- zání totožnosti policistu žádá, a zjištěné osobní údaje předat osobě, která o prokázání totožnosti požádala, nebo
l) při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti.

(3) Odmítne-li osoba uvedená v odstavci 2 proká- zat svoji totožnost nebo nemůže-li ji prokázat ani po poskytnutí potřebné přiměřené součinnosti a policista nemůže její totožnost zjistit provedením úkonu na místě, je oprávněn osobu předvést k provedení úkonů smě- řujících ke zjištění její totožnosti. Potřebnou součinnost k prokázání totožnosti policista poskytne způsobem a v rozsahu, který nezmaří účel úkonu.

Na základe uvedeného je zrejmé, že príslušník polície ČR môže požadovať preukázanie totožnosti osoby len na základe niektorého z dôvodov uvedeného § 63 ods. 2 ZPČR. Nakoľko sa jedná o taxatívny výpočet, žiadny iný dôvod na preukázanie totožnosti nie je zákonný. Polícia ČR ako dôvod na preukázanie totožnosti žalobkyne uvádzala § 63 ods. 2 písm. b/ ZPČR teda že išlo o osobu zdržiavajúcu sa v priestore (medzinárodný vlak), o ktorom možno dôvodne predpokladať, že sa v ňom zdržiavajú cudzinci bez povolanie oprávňujúceho k pobytu na území ČR. Že sa mohlo jednať o nelegálnu cudzinku policajti vyhodnotili na základe toho, že „ mala rifle, vyťahaný sveter a na pohľad neumyté, mastné vlasy“, i keď bolo podľa názoru žalobkyne i súdu zrejmé, že o nelegálnu cudzinku v žiadnom prípade nejde, pretože hovorila plynule česky bez prízvuku, mala pri sebe advokátsky spis, policajtom právne argumentovala ustanoveniami ZPČR atď. Súd vyhodnotil postup polície ako nezákonný.

K tomu postupu Polície ČR Krajský súd v Brne konštatoval nasledovné:
„Za tohoto stavu věci muselo být zcela zjevné, že se v případě žalobkyně nejedná o cizince bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky, vůči němuž by mohlo být využito oprávnění ve smyslu ust. § 63 odst. 2 písm. b) ZPČR. Nešlo přitom pouze o prvotní výzvu k prokázání totožnosti, ale jak vyplývá z provedených důkazů, žalobkyně byla opakovaně téměř po celou dobu zásahu až do zjištění její totožnosti několika policisty vyzývána k prokázání totožnosti a k tomu minimálně prostřednictvím omezení na osobní svobodě prakticky nucena. Zasahující policisté v rámci hodnoceného zásahu porušili povinnost přiměřenosti postupu vyplývající z ust. § 11 ZPČR, neboť zásah ve své většině překračoval míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákonem. Součástí hodnoceného zásahu byla také dvojnásobná osobní prohlídka žalobkyně, včetně prohlídky jejího příručního zavazadla, a to s odkazem na ust. § 35 ZPČR. Jestliže dílčí zásah hodnocený shora, spočívající ve vyzývání k prokázání totožnosti a k jeho nucení byl shledán nezákonným, není možno ani uvažovat o zákonnosti na žalobkyni provedených dvou osobních prohlídek a ani o zákonnosti jejího omezování na svobodě po dobu cca 2,5 hodiny.“

Zároveň PČR ako ďalší dôvod na preukázanie totožnosti žalobkyne uviedla § 63 ods. 2 písm. e/ ZPČR teda, že zodpovedala popisu hľadanej alebo nezvestnej osoby, pričom policajti nevedeli uviesť na akú konkrétnu osobu sa má žalobkyňa podobať. Krajský súd v Brne, argumentujúc rozsudkom Najvyššieho správneho súdu ČR zo dňa 27.08.2014 sp. zn. 2 As 35/2014, jednoznačne konštatoval, že nie je zákonné vykonávať kontrolu totožnosti osoby všeobecným odkazom na to, že táto môže byť teoreticky hľadaná alebo nezvestná bez toho, aby táto osoba zodpovedala popisu niektorej konkrétne hľadanej alebo nezvestnej osoby. Žalovaný nebol schopný ani dodatočne súdu doložiť, že by žalobkyňa zodpovedala popisu osoby hľadanej alebo nezvestnej a preto súd rozhodol, že aj postup podľa § 63 ods. 2 písm. e/ ZPČR bol protizákonný.

Konkrétne Krajský súd v Brne uviedol:

„Možnost použití ust. § 63 odst. 2 písm. e) ZPČR nebylo od počátku ze shora uvedených důvodů možné, a toto oprávnění ani v průběhu zásahu nově nepovstalo. Soud tedy činí dílčí závěr, že veškeré jednání zasahujících policistů spočívající ve výzvách k prokázání totožnosti žalobkyně a k donucování, aby žalobkyně svoji totožnost prokázala, s odkazem na ust. § 63 odst. 2 písm. e) ZPČR bylo nezákonné. Žalovaný se dopustil uvedeného jednání bez potřebného zákonného zmocnění.“ 

Aké sú možnosti polície v SR?

Podľa zákona č. 171/1993 Z.z. o Policjanom zbore (ďalej len „ZPZ“) disponuje policajt oprávnením požadovať od osoby preukázanie totožnosti. Oproti českému ZPČR je oprávnenie slovenského policajta požadovať preukázanie totožnosti koncipované oveľa stručnejšie a všeobecnejšie, no aj toto má svoje zákonné mantinely.

Oprávnenie požadovať preukázanie totožnosti
§ 18 ZPZ
(1) Policajt je oprávnený vyzvať osobu, ak je to potrebné na plnenie úloh podľa tohto zákona, aby preukázala svoju totožnosť dokladom totožnosti.

Pri tomto oprávnení je však kľúčové, že policajt je síce oprávnený požadovať preukázanie totožnosti ale len v prípade ak je to potrebné na plnenie úloh podľa ZPZ. Tieto úlohy pritom taxatívne definuje (je ich celkom 19) ZPZ v § 2 a patrí sem napr. ochrana základných práv a slobôd,  života, zdravia, odhaľovanie trestných činov a priestupkov a zisťovanie ich páchateľov atď. Možno uzavrieť, že aj v SR policajt nie je oprávnený preventívne či rutinne vykonávať kontrolu totožnosti náhodných osôb. Rovnaká situácia je však u Policajného zboru SR podľa môjho názoru aj v prípade oprávnenia na zastavovanie dopravného prostriedku.

Oprávnenie na zastavovanie a prehliadku dopravného prostriedku
§ 23 ZPZ
(1) Pri plnení úloh vyplývajúcich z tohto zákona je policajt oprávnený dávať pokyny na zastavenie dopravného prostriedku, zakázať jazdu, plavbu alebo let na nevyhnutne potrebný čas alebo prikázať smer dopravného prostriedku.

Zastavenie motorového vozidla je policajt oprávnený vykonať len v prípade plnenia úloh podľa § 2 ZPZ. Z uvedeného vyplýva, že polícia v SR nie je oprávnená vykonávať preventívne či rutinné zastavovanie motorových vozidiel, tak ako nie je oprávnená takto zastavovať pešie osoby a tieto bezdôvodne legitimovať alebo ich dokonca prehľadávať.

JUDr. Adam Puškár
advokát
Karpatská 5 
811 05 Bratislava I

www.apadvokat.sk
puskar@apadvokat.sk
tel.: 0902 559 595