5 / 2015
BROULÍK, Jan: Nedorozumění o ekonomické analýze práva
Autor se ve své stati zabývá nedorozuměními o ekonomii a o její aplikaci na právo, která jsou rozšířena mezi českými právníky. Vychází z předpokladu, že existence těchto nedorozumění je jednou z příčin dosavadního omezeného rozšíření ekonomické analýzy práva v českém právním prostředí. Stať identifikuje pět jednotlivých nedorozumění, vysvětluje jejich podstatu, objasňuje příčiny a popisuje, jak příslušné nedorozumění vede k odmítání ekonomické analýzy práva. Za prvé je rozšířena představa, že ekonomie je věda o ekonomice, ačkoli ve skutečnosti je předmět jejího zájmu širší. Za druhé je rozšířena představa, že ekonomie je věda o penězích, ačkoli ve skutečnosti peníze představují okrajový předmět zájmu ekonomie a jsou spíše využívány v rámci ekonomické metodologie. Za třetí je rozšířena představa, že podle ekonomie je právo zbytečné pro dosahování ekonomické efektivnosti, ačkoli ve skutečnosti může dle ekonomie právo přispívat k ekonomické efektivnosti několika různými způsoby. Za čtvrté je rozšířena představa, že ekonomická analýza práva se vždy týká ekonomické efektivnosti práva, ačkoli existují podoby ekonomické analýzy, které s efektivností nesouvisí. Za páté je rozšířena představa, že ekonomická analýza práva si klade nároky na exkluzivitu přístupu k právu, ačkoli ve skutečnosti nic nebrání její kombinaci s jinými přístupy k právu. CR – cze
rok: 2015, 5, 361-377
SVOBODOVÁ, Magdaléna: Evropské agentury v recentní judikatuře Soudního dvora EU
Autorka ve svém článku analyzuje nedávný případ rozhodovaný Soudním dvorem EU C-270/12 Spojené království proti Evropskému parlamentu a Radě EU. Význam rozsudku spočívá v tom, že se Soudní dvůr EU vyjádřil jednak k otázce právního základu pro svěření pravomocí agentuře ESMA (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy), jednak k jejím rozhodovacím pravomocem. Uvedený rozsudek Soudního dvora je významný proto, že primární právo EU v zásadě nepočítá se zřizováním agentur s rozhodovacími pravomocemi. V odůvodnění Soudní dvůr uvádí, že za určitých podmínek mohou být unijním agenturám svěřovány i diskreční pravomoci, agentury mohou přijímat i akty normativní povahy, přičemž takové pravomoci mohou být na agentury delegovány na základě čl. 114 SFEU. Článek 114 SFEU přitom zmocňuje orgány EU přijímat opatření ke sbližování ustanovení předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu. Přestože lze s některými závěry Soudního dvora polemizovat, Soudní dvůr svým rozhodnutím upevnil postavení agentur s rozhodovacími pravomocemi v institucionální architektuře Evropské unie a lze očekávat, že jejich počet bude nadále narůstat. Na závěr autorka vyjadřuje obavy, že opakovaný neúspěch Spojeného království v řízeních u Soudního dvora týkajících se agentur může podporovat odstředivé tendence Spojeného království ve vztahu k Unii. CR – cze
rok: 2015, 5, 378-393
FILANOVÁ, Silvie – PROVAZNÍK, Jan: Praxe evropského zatýkacího rozkazu: můžeme si v Evropě věřit?
V centru pozornosti tohoto článku je zásada vzájemné důvěry, jež je klíčová pro systém předávání na základě evropského zatýkacího rozkazu. Článek analyzuje skutečnosti zavdávající důvod k nedůvěře mezi členskými státy EU. Nejprve se zabývá některými důvody, spočívajícími v právní konstrukci evropského zatýkacího rozkazu, a v normativním vymezení systému předávání. Těmi jsou zejména omezení zásady oboustranné trestnosti a možností vykonávajícího státu přezkoumat správnost zařazení určitého činu pod jednu z dvaatřiceti kategorií bez oboustranné trestnosti, obligatorní důvody k odepření jeho výkonu či neurčitost některých právních pojmů v nich užitých. Následně přechází ke zcela konkrétním skutečnostem, zpochybňujícím důvěru, jež je možno v praxi členských států při předávání vysledovat. Jedná se zejména o rozdílné plnění povinností, je-li stát v konkrétním případě vydávajícím či vykonávajícím, či různé úrovně ochrany lidských práv či procesních standardů. Tyto skutečnosti prokazují, že členské státy si v současné době skutečně příliš nevěří a přistupují k užívání evropského zatýkacího rozkazu spíše utilitárně tak, aby maximalizovaly výhody, které jim z něj plynou, ale nejsou příliš ochotné aktivně plnit své závazky tehdy, měly-li by se samy podrobit omezením, která jsou nedílnou součástí tohoto právního institutu. CR – cze
rok: 2015, 5, 394-407
GAJDOŠOVÁ, Martina: Prvé ženy v právnickom vzdelávaní na Slovensku v Československej republike v rokoch 1918-1938
Príspevok sa zaoberá vstupom žien do právnického vzdelávania na Slovensku v období Československa v rokoch 1918–1938. Príspevok opisuje právnické štúdium na Slovensku, predovšetkým na Právnickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave v uvedenom období. Osobitná pozornosť je venovaná študentkám na Právnickej fakulte Univerzity Komenského v rokoch 1921–1938 (1939). Z Archívu Univerzity Komenského, z fondu Právnická fakulta Univerzity Komenského a to z jednotlivých matrík zimných a letných semestrov akademických rokov 1921/22 až 1938/39, ako aj z osobných spisov študentiek sú sumarizované údaje, ktoré svedčia o zastúpení ženského elementu na fakulte. Príspevok poskytuje prehľad v ich jednotlivých počtoch, zložení národnostnom i náboženskom, dokresľuje tiež sociálne pomery študentiek. Údaje sú rozčlenené do troch časových pásem od 1921/22 do 1925/26, kedy fakulta eviduje prvé absolventky; druhé obdobie je 1926/27 – 1931/32, obdobie nárastu študentstva na fakulte a tretie obdobie 1932/33 – 1938/39, obdobie postupného poklesu stavu študentstva na fakulte. Príspevok tiež sumarizuje údaje o absolventoch fakulty a poskytuje niektoré štatistické pohľady. V rámci vytýčeného obdobia 1918–1938 je posledným sledovaným akademickým rokom 1938/39, teda čiastočne sú zahrnuté aj údaje z roku 1939, po vzniku Slovenskej republiky. CR – sla
rok: 2015, 5, 408-426
: Profesor Jan Dvořák pětašedesátiletý
Medailonek významného představitele české civilistiky a výborného pedagoga vydaný k jeho životnímu jubileu. CR – cze
rok: 2015, 5, 427-428
: Životní výročí Karla Eliáše
Medailonek významného představitele občanského a obchodního práva a práva soukromého vydaný k jeho životnímu jubileu. CR – cze
rok: 2015, 5, 429-430
: Šedesátiny Josefa Skály
Medailonek významného představitele české právní vědy se zaměřením na komparativní zkoumání ústavního a správního práva, k nimž se připojilo i mezinárodní právo veřejné a komunitární právo s přesahy do oblasti politologie a sociologie, vydaný u přiležitosti jeho životního jubilea. CR – cze
rok: 2015, 5, 431-432
KYSELA, Jan; recenze: MALENOVSKÝ, J.: Malenovský Jiří. Mezinárodní právo veřejné. Obecná část a poměr k jiným právním systémům. 6. upr. vyd. Brno – Plzeň: Doplněk a Aleš Čeněk, 2014, 499 s.
Po formální stránce je třeba u recenzované publikace ocenit kultivovaný a přitom srozumitelný jazyk, plynoucí bez narušení tiskovými chybami. Naopak je možná škoda, že chybí seznam alespoň základní literatury, kterou by autor doporučil pozornosti svých čtenářů. Výjimečně některou z velkých postav nauky mezinárodního práva zmíní, jinak ovšem pracuje s primárními prameny v podobě různých úmluv, rezolucí Valného shromáždění OSN, dokumentů Komise pro mezinárodní právo, rozhodnutí mezinárodních soudů apod. Odkazy na autory jsou častější v kapitole o České republice. Autor recenze netvrdí, že je nutné souhlasit se všemi názory autora anotované učebnice. Zřejmé ovšem je, že je vyslovuje na základě zralé úvahy a hluboké znalosti souvislostí. Své téma zná dokonale a evidentně je stále sleduje (vývoj mezinárodního práva, aplikace Ústavy...). Učebnice J. Malenovského líčí mezinárodní právo jako živý fenomén, zajímavý pro právníka teoreticky i prakticky. Nabízí řadu podnětů k přemýšlení o vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva a jejich možných analogiích. Nezastírá problémy, nýbrž naopak je vyhledává a řeší. V tom recenzent vidí její velký didaktický přínos, protože studenti právnických fakult někdy trpí překvapením, že svět, v němž jim bylo se ocitnout, není světem jediné správné odpovědi. Současně ovšem učebnice nesklouzává k relativistickému postoji, že je jedno, jakou odpověď poskytnu. Také v tom se projevuje nátura autorova. CR – cze
rok: 2015, 5, 434-436
MALÍŘ, Jan; recenze: PIPKOVÁ, P.J.: Pipková Petra Joanna. Rozsah odpovědnosti za škodu způsobenou porušením soutěžních pravidel EU. Praha: Právnická fakulta UK, 2014, 198 s.
Důvody, proč stojí za to recenzovanou monografii otevřít, se zdaleka neomezují na to, že jde o jednu z nemnoha nových českých monografií, jež se týkají práva EU. V tématu, o němž práce pojednává, se totiž ve skutečnosti protíná hned několik os debaty, která má nespornou naléhavost nejen v rámci práva EU a jeho nauky. Jako celek představuje práce podle recenzenta v prvním plánu skutečně poučený a původním výzkumem podložený prolegomenon k debatě o režimu, který vnáší směrnice 2014/104/EU, jejíž transpozice členské státy EU včetně ČR nyní čeká a jejíž uplatňování přinese od konce roku 2016 do oblasti prosazování soutěžních pravidel EU novou právní situaci. Ve druhém plánu však recenzovaná práce nabízí řadu užitečných podnětů také pro úvahy o tom, jak by prosazování práva mělo být koncipováno a jakými kanály by mělo probíhat, což je v podmínkách současného práva mimořádně aktuální a závažné. Ve třetím plánu pak recenzovaná práce podává také plastický a místy značně podrobný obraz základních rysů odpovědnosti v soukromém právu v německém a rakouském právním řádu. Může tak posloužit i jako velmi zajímavý zdroj inspirace pro ty, kdo se v podmínkách nového českého soukromého práva zamýšlejí nad funkcí odpovědnosti v něm a mají za to, že z mnoha dobrých důvodů není od věci poučit se za hranicemi české kotliny. CR – cze
rok: 2015, 5, 437-440
HURYCHOVÁ, Klára – KORIČANSKÁ, Marie – DOČKAL, Tomáš: Zpráva z konference: "Právo obchodních korporací aneb čert nikdy nespí"
Informace o obsahu a průběhu konference. CR – cze
rok: 2015, 5, 441-444
Právník je teoretický časopis pro otázky státu a práva. Jeho vydavatelem je Ústav státu a práva AV ČR, v. v. i. Vychází 12x ročně. ISSN 0231-6625 www.ilaw.cas.cz