12 / 2014
KOSAŘ, David: Rozvrh práce: klíčový nástroj pro boj s korupcí soudců a nezbytný předpoklad nezávislosti řadových soudců
Rozvrh práce je na první pohled interní dokument sestavovaný na každém soudě, který má však obrovský dopad na fungování českého soudnictví a tím i ústavněprávní dimenzi. Rozvrh práce totiž nestanoví jen pravidla pro prvotní přidělování spisů, ale rovněž nastavuje pravidla pro následné přerozdělování spisů, určuje složení senátů, rozhoduje o specializaci jednotlivých soudců a senátů a rozhoduje o tom, kdo bude členem velkých senátů obou kolegií na Nejvyšším soudě a rozšířených senátů na Nejvyšším správním soudě. Tento článek argumentuje, že rozvrh práce je důležitým předpokladem soudcovské nezávislosti a klíčový nástroj pro boj s korupcí soudců. Za tímto účelem analyzuje nejen trestní a kárná řízení se soudci týkající se rozvrhu práce, ale i zkušenosti se zneužíváním přidělování věcí v době komunistického režimu a relevantní judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Na závěr článek dospívá k závěru, že současná úprava rozvrhu práce je v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny a čl. 82 odst. 1 Ústavy a předkládá další náměty ke změně stávající praxe. CR – cze
rok: 2014, 12, 1049-1076
ŠEJVL, Michal: Antické a středověké kořeny pojmu právního státu
Článek se zabývá hledáním počátků pojmu právního státu od antiky do vrcholného středověku. Prezentuje koncepce pocházející z legislativních textů, právnické literatury i filozofických děl (zejména Platóna, Aristotela, Cicerona, ale i Jana ze Salisbury a Tomáše Akvinského) v tomto velmi dlouhém období, aby ukázal, že antice i středověku byla vlastní myšlenka omezení arbitrární vlády právem, jinými slovy vázanosti panovníka či „státu“ právními pravidly. V závěru pak upozorňuje na zásadní rozdíly mezi antickým a středověkým chápáním vztahu práva a „státu“ na straně jedné a moderním chápáním tohoto vztahu na straně druhé (jde především o to, že moderní době je vlastní odlišování práva od jiných normativních systémů jako je morálka či náboženství, což je antice a středověku cizí, cílem moderního práva je zajistit soužití uvnitř lidské společnosti, nikoli výchova ke ctnosti jako třeba v antice, moderní právo počítá s rovností mezi lidmi na rozdíl od antiky a středověku, smyslem ideje moderního právního státu je ochránit jedince jakožto nositele lidských práv před svévolí státu, což opět v antice a středověku chybí, když smyslem právních omezení moci politického společenství či jeho vládce je spíše zachovat stabilitu společenství). Zároveň se však zdůrazňuje to, že na mnohé antické a středověké myšlenky se navazuje i v moderní době, byť dochází k jejich reinterpretaci v odlišném společenském a politickém kontextu. CR – cze
rok: 2014, 12, 1077-1100
TICHÝ, Luboš: Sociální dialog: privatizace evropského pracovního zákonodárství?
Sociální partneři, tj. zástupci zaměstnanců na straně jedné a orgánů EU, Komise a Rady na straně druhé, hrají v rámci evropského pracovně právního zákonodárství velmi významnou úlohu, obdobně jako v rovině tarifních čili kolektivních smluv v zákonodárstvích členských států. Mluví se především o flexibilizaci pracovního zákonodárství. V rovině evropské však jde o zcela mimořádný fenomén, neboť s ohledem na v článku prokazovanou normativní povahu sociálními partnery uzavřených dohod dochází k pozoruhodnému jevu: sociální partneři (představitelé zaměstnanců a zaměstnavatelů v tzv. sociálním dialogu) se stávají zákonodárci a v důsledku toho dochází k jakési privatizaci legislativní činnosti EU (viz čl. 155 SFEU). Článek se zabývá nejen povahou uvedených dohod, které zkoumá v kontextu celé sociální politiky EU a pojmu sociálního státu, ale i otázkami údajného deficitu demokratické legitimace, a reprezentativnosti sociálních partnerů – základními slabinami tohoto tzv. paralelního zákonodárství. Dovozuje možnou, i když omezenou právní ochranu proti porušením evropského práva dohodami a zabývá se též jejich prováděním, za které odpovídá členský stát. Konečně se navrhuje překonání nedostatku spočívajícího v chybění procesních pravidel při přijímání dohod sociálních partnerů. CR – cze
rok: 2014, 12, 1101-1116
FAIX, Martin: Od práva na sebaurčenie k unilaterálnej secesii?
Koncept sebaurčenia národov je hodný odbornej pozornosti z viacerých dôvodov. Vo svojich začiatkoch predstavoval politický cieľ, z ktorého sa postupne vyvinul jeden zo základných kameňov systému medzinárodného práva, normatívne zakotvený v Charte OSN, či ďalších dôležitých dokumentoch, napríklad v Paktoch z roku 1966. Napriek tomuto pozoruhodnému vývoju a významu zásady sebaurčenia ako pravidla s účinkom erga omnes však jej obsah a rozsah aplikácie mimo obdobie dekolonizácie ostávajú nejasné. V súčasných diskusiách o legálnosti odštiepeneckých tendencií v Európe, či už v prípade Krymu, Katalánska či Škótska, právo na sebaurčenie pôsobí nielen ako ich živná pôda, ale je používané často jako hlavný argument, o ktorý sa legalita týchto snáh opiera. Je tak zrejmé, že zásadným sa stáva hľadanie riešenia rozporu zásady sebaurčenia a zásady územnej celistvosti. Kým časť súčasnej doktríny medzinárodného práva kladie dôraz na zásadu územnej celistvosti štátu a obmedzuje preto realizáciu zásady sebaurčenia na jeho vnútornú dimenziu, tj. v rámci existujúceho štátneho útvaru, iná časť odborníkov považuje v prípade existencie zvláštnych okolností za možnú i unilaterálnu secesiu. Tento príspevok predostrie argumenty v prospech kompromisného riešenia, ktoré nepodporuje exkluzivitu či subordináciu medzi oboma kľúčovými zásadami, ale naopak požaduje a stavia na ich vzájomnej koordinácii. CR – sla
rok: 2014, 12, 1117-1132
KYSELA, Jan; recenze: KUBÁT, M. – LEBEDA, T.: Kubát Michal - Lebeda Tomáš a kol. O komparativní politologii a současné české politice. Praha: Karolinum, 2013, 162 s.
Recenzovaná publikace je poctou prof. Miroslavu Novákovi, jedné ze zakladatelských osobností polistopadové politologie. Jelikož do ní přispěli jeho přední (přímí) žáci a (vzdálenější) učedníci, kteří patří k výkvětu tuzemské politologie, jde o publikaci nejen kvalitní, ale také svým záběrem reprezentativní. Narážíme v ní na témata společná či alespoň blízká ústavnímu právu i teorii práva. A to je důvodem, proč se o ní krátce zmínit. Stěžejním tématem knihy jsou politické režimy, respektive formy vlády, a to zvláště ve vztahu k postavení hlavy státu, jmenovitě prezidenta ČR. K této ose přiléhají konkrétnější i obecnější úvahy o politických stranách a o volebních systémech. Relativně samostatnými tématy jsou stav debaty o totalitarismu a stav výzkumu politické kultury. Recenzetovou ambicí nebylo popsat vše, o čem autoři píší, natožpak to opatřovat kritickými komentáři, šlo mu spíše o připomenutí, že politologie může nabídnout řadu kvalifikovaných vodítek pro přemýšlení právníků o společnosti, ústavním a politickém systému či kultuře. CR – cze
rok: 2014, 12, 1133-1135
URBAN, Michal; recenze: MARMOR, A.: Marmor Andrei. Social Conventions: From Language to Law. Princeton: Princeton University Press, 2009, 186 s.
CR – cze
rok: 2014, 12, 1135-1138
ŠVECOVÁ, Adriana; recenze: KLEŇOVÁ, V.: Kleňová Veronika. Substitutio vulgaris a sloboda vôle v práce rímskom. Všeobecné náhradníctvo v prameňoch rímskeho práva s dôrazom na justiniánske Digesta. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 206 s.
CR – cze
rok: 2014, 12, 1138-1142
PRCHAL, Petr: Sekce práva duševního vlastnictví, Konference Olomoucké právnické dny 2014
Informace o obsahu a průběhu konference. CR – cze
rok: 2014, 12, 1143-1146
CISKO, Lukáš: Stretnutie katedier obchodného práva Českej republiky a Slovenskej republiky v Plzni
Informace o obsahu a průběhu akce. CR – sla
rok: 2014, 12, 1146-1152
Právník je teoretický časopis pro otázky státu a práva. Jeho vydavatelem je Ústav státu a práva AV ČR, v. v. i. Vychází 12x ročně. ISSN 0231-6625 www.ilaw.cas.cz