Rozpor výkonu práva uplatniť námietku premlčania s dobrými mravmi

Výkon práva namietať premlčanie uplatneného nároku môže byť považovaný v rozpore s ustanovením § 3 ods. 1 OZ, len ak bol prostriedkom umožňujúcim poškodiť iného účastníka právneho vzťahu, zatiaľ čo dosiahnutie vlastného zmyslu a účelu sledovaného právnou normou by zostalo vedľajšie a z hľadiska konajúceho by bolo bez významu. Jednalo by sa tak síce o výkon práva, ktorý je formálne so zákonom v súlade, avšak išlo by o výraz zneužitia tohoto subjektívneho práva (označované rovnako ako šikana) na úkor druhého účastníka, a teda o výkon v rozpore s dobrými mravmi. Tieto okolnosti by pritom museli byť naplnené v natoľko výnimočnej intenzite, aby bol odôvodnený tak významný zásah do princípu právnej istoty, akým je odoprenie práva uplatniť námietku premlčania.

(rozsudok Najvyššieho súdu ČR z 19. februára 2009, sp. zn. 25 Cdo 539/2008)

Z odôvodnenia:

Žalobci se domáhali na žalovaných náhrady škody spočívající ve ztrátě žalobkyně b) na starobním důchodu za dobu od 19. 8. 2003 do 30. 4. 2006. Ztráta měla vzniknout tím, že žalobkyně b) osobně pečovala o invalidního žalobce a), který utrpěl poškození zdraví při dopravní nehodě, za níž odpovídají žalovaný 1) jako provozovatel vozidla a žalovaná 2) jako řidička.

Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 11. 12. 2006, č.j. 6 C 110/2006-55, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že 7. 8. 1972 došlo k dopravní nehodě, při které žalobce a) utrpěl vážný úraz, po němž zůstal odkázán na soustavnou osobní péči žalobkyně b). Tuto nehodu způsobila žalovaná 2), která řídila vozidlo provozované žalovaným 1). Za toto jednání byla žalovaná 2) rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. 11. 1972, č.j. 1 T 330/72-53, shledána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 a 2 trestního zákona. Rozhodnutím Č. s. s. z. (dále jen „ČSSZ") ze dne 4. 9. 2003, byl žalobkyni b) přiznán od 19. 8. 2003 starobní důchod. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně b) žalobu ve správním soudnictví, jež však byla pravomocně zamítnuta. Žalobkyně b) se následně domáhala změny rozhodnutí ČSSZ o výši starobního důchodu žádostí o odstranění tvrdosti zákona o důchodovém pojištění u ministra práce a sociálních věcí. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 21. 7. 2005, č.j. 2005/36737-32. V průběhu nalézacího řízení žalovaná 2) a vedlejší účastník namítli promlčení uplatněného nároku. Z uvedených zjištění okresní soud vyvodil, že žalobci se dozvěděli o osobě škůdce dne 8. 12. 1972, kdy nabyl právní moci odsuzující rozsudek Okresního soudu ve Svitavách 9. 11. 1972, č.j. 1 T 330/72-53, a o výši škody dne 27. 2. 2004, kdy nabyl právní moci zamítavý rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2004, č.j. 28 Cad 69/2003-18 (dále jen „rozhodnutí správního soudu"), jímž bylo přezkoumáno rozhodnutí ČSSZ o starobním důchodu žalobkyně. Byla-li žaloba podána až 24. 5. 2006, stalo se tak po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí lhůty. Žádost žalobkyně b) o odstranění tvrdosti zákona nemohla právní moc rozhodnutí správního soudu ovlivnit, a nemohla proto nic změnit ani na vědomosti žalobců o vzniklé majetkové újmě a o její objektivně vyčíslitelné výši; uplatnění této žádosti proto bylo pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty bez významu. Jelikož námitka promlčení byla uplatněna důvodně, soud žalobu zamítl.