I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) částečně vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky a zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na to, aby byla její věc projednána v její přítomnosti a aby se mohla vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Ve zbytku byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná.
Stěžovatelka byla ve svých devíti letech dvakrát přistižena při jízdě bez platné jízdenky plzeňskou hromadnou dopravou. Pokuty nezaplatila a plzeňský dopravní podnik tyto pohledávky postoupil soukromé společnosti, která následně tehdy jedenáctiletou stěžovatelku úspěšně zažalovala u Okresního soudu Plzeň-město o zaplacení dlužných částek a nákladů řízení. Zákonným zástupcem stěžovatelky byla její matka, obě měly trvalé bydliště evidované na městském úřadu. Stěžovatelka byla krátce po zahájení soudních řízení umístěna předběžným opatřením do dětského domova a byla jí nařízena ústavní výchova. V jednom řízení jednal po celou dobu okresní soud s matkou stěžovatelky jako s jejím zákonnou zástupkyní, v druhém případě ustanovil stěžovatelce jako opatrovnici asistentku soudce téhož soudu, neboť nebylo možno zjistit místo pobytu stěžovatelčiny matky. Oba rozsudky nabyly právní moci, jeden tzv. fikcí doručení matce stěžovatelky, druhý doručením opatrovnici. Stěžovatelka se o exekucích dozvěděla náhodně až v průběhu svého pobytu v dětském domově téměř po pěti letech od právní moci rozsudků. Následně požádala soud o zaslání obou rozsudků a podala proti nim z důvodu právní jistoty proti oběma z nich žalobu pro zmatečnost, o které zatím nebylo rozhodnuto.
Ústavní stížnost je částečně důvodná. Skutečnost, že v řízení před obecnými soudy, jehož účastníkem je nezletilý, je jednáno s jeho rodičem jako zákonným zástupcem, nevylučuje vznik situace, kdy na takovéto zastoupení nebude možné z hlediska zájmu nezletilého nahlížet jako na řádné. Bude tomu tak zejména tehdy, jestliže zákonný zástupce zastupuje nezletilého pouze formálně, fakticky však se soudem nijak nekomunikuje, ani si nepřebírá zaslané písemnosti na žádné známé adrese. Takovýto zástupce nečiní žádné procesní úkony k ochraně práv nezletilého, v důsledku čehož jedná v rozporu s jeho zájmy, jakož i samotným účelem zastoupení. V takovémto případě je povinností obecného soudu vždy zvážit, zda nejsou splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 1 občanského soudního řádu. Pakliže se obecnému soudu zároveň nepodařilo zjistit vedle místa pobytu zákonného zástupce ani místo pobytu nezletilého účastníka řízení, musí posoudit i splnění podmínek pro ustanovení opatrovníka z důvodu uvedeného v § 29 odst. 3 občanského soudního řádu. Neustanovení opatrovníka by mělo za následek porušení práva tohoto účastníka řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, aby byla jeho věc projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, tedy aby mu bylo ve vlastní věci, kdy je rozhodováno o jeho právech a povinnostech, umožněno před soudem jednat. K této situaci došlo v právě projednávaném případě.
V části směřující proti rozsudku okresního soudu v řízení, kde byla stěžovatelka zastoupena opatrovnicí, byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná. Pokud stěžovatelka namítá, že opatrovníkem byla ustanovena zaměstnankyně soudu, u které nelze předpokládat, že by v předmětném řízení hájila její zájmy, jde o námitku podřaditelnou pod důvod žaloby pro zmatečnost, o které však zatím nebylo rozhodnuto a ústavní stížnost je tak v této části podána předčasně. V dalším řízení bude povinností Okresního soudu Plzeň-město, aby věc opětovně projednal při respektování práva stěžovatelky jednat před soudem, a to buď samostatně, nebo prostřednictvím jejího zástupce.
Text nálezu sp. zn. I. ÚS 3598/14 je dostupný PDF zde (304 KB, PDF).
Autor: Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu
Zdroj: usoud.cz
Ilustračné foto: najprávo.sk