12 / 2011
ČÁSTKOVÁ, Eva: Indemnita jako nesporná součást parlamentní imunity
Institut parlamentní imunity, resp. jeho opodstatněnost v moderní demokratické společnosti, je živě diskutován jak mediálně, tak na půdě parlamentu. Debaty jsou to však značně populistické a odborné argumenty v nich zaznívají jen zřídka. Na článek autorky lze nahlížet jako na příspěvek k pokusu tento nedostatek překlenout, neboť dává možnost učinit si o tomto právním institutu ucelenější představu, a to na pozadí jeho historie a osvětlení důvodů, jež k jeho zakotvení a následnému vývoji vedly. Jedním z poučení, jež si čtenář článku odnese, je vyjádřen již v jeho názvu: imunita není nějakým obecným právním institutem, imunit je více, resp. lze hovořit o dvou na sobě nezávislých a svébytných typech imunitní ochrany. Jedním z nich je nestíhatelnost (imunita v užším smyslu) neboli ochrana zákonodárců před zatčením a uvězněním, tím druhým, historicky starším typem, jemuž je článek věnován, je indemnita čili neodpovědnost, jež chrání členy parlamentu před postihem za hlasování a projevy učiněné na půdě parlamentu nebo při výkonu jejich mandátu. Zevrubný rozbor tohoto institutu vede autorku článku k závěru, že čím širší je zakotvení indemnity v právním řádu, tím širší ochrana je poskytována nejen svobodě projevu a hlasování člena parlamentu, nýbrž i kvalitě činnosti parlamentu jako takového. Poznatky o historii indemnity a o současných právních úpravách tohoto institutu v jiných státech ji vedou k úvahám de lege ferenda o potřebě rozšíření stávající české právní úpravy tak, aby za projevy učiněné na půdě parlamentu, anebo při výkonu mandátu, nebyl člen parlamentu odpovědný ani občanskoprávně, neboť i hrozba uložení občanskoprávní sankce ve svém důsledku může mít význam punitivní a nikoli jen reparační. Na druhé straně připouští omezení absolutního charakteru imunity tak, aby svoboda projevu zůstala co nejširší a přitom se předešlo záměrným urážkám a pomluvám. V této souvislosti autorka článku poukazuje na právní úpravu platnou ve Spolkové republice Německo, která je ukázkou toho, že takové řešení možné je. CR – cze
rok: 2011, 12, 1177-1201
NOVÁK, František: Legislativa ČR v roce 2010 - analytický a komparativní pohled
Početné obci čtenářů Právníka je známo, že v Ústavu státu a práva AV ČR je česká legislativa monitorována (počínaje rokem 2007 pravidelně), a že výsledky tohoto monitoringu jsou od roku 2009 v tomto renomovaném časopisu uveřejňovány. Tím, kdo výsledky monitoringu, a poznatky z něj vyplývající, uveřejňuje, je autor anotovaného článku, který je vedoucím výzkumným pracovníkem ÚSP a jeden ze tří odpovědných řešitelů mezinárodního projektu „Metamorphoses of Law in the Visegrad countries", jenž v roce 2011 obdržel podporu Visegrádského fondu (International Visegrad Fund). Článek navazuje na přehled základních proměnných a jejich hodnot, popisující legislativu ČR za rok 2010, nedávno autorem čtenářské veřejnosti zpřístupněný (viz Právník, roč. 150, s. 970 a násl.), které tentokrát uvádí do vývojových souvislostí. V souladu s postupem již dříve zavedeným autor porovnává celkové počty legislativních dokumentů za období od roku 1918 do současnosti, přičemž strukturálně je jeho přístup rozlišen na úrovni základních typů legislativních dokumentů (ústavní zákony, zákony, zákonná opatření, nařízení vlády, vyhlášky a mezinárodní smlouvy), resp. dokumentů primárních a sekundárních. Ve zvolených časových souřadnicích je prezentována též odvětvová struktura české a slovenské legislativy. Poznatky, jež porovnání legislativy v dlouhodobém průmětu přináší, jsou pozoruhodné a pro upoutání pozornosti těch, kdo výsledky monitoringu pravidelně nesledují, stojí za to uvést alespoň to, že celková roční legislativní produkce v posledních 4 letech výrazně překračuje dlouhodobé standardy dané aritmetickými průměry za období od r. 1918 pro všechny typy sledovaných dokumentů s výjimkou nepatrného poklesu u nařízení vlády, nadto v posledních letech (zejména však v roce 2010) došlo ke změně v poměru mezi množstvím předpisů primárních a sekundárních (z celkové legislativní produkce je 60 % vyhlášek, oproti letitému standardu 40%). Častá změna legislativy (v odborném žargonu používaném autorem „vysoká úroveň faktoru změny v legislativě) ČR v uplynulém dvacetiletí je odbornou veřejností i autorem článku kritizována. Článek vyúsťuje v indikaci příčin tohoto neutěšeného stavu, jehož změnu, podle autora, by mohlo přivodit plánování legislativy a využití odborných a vědeckých poznatků v legislativním procesu. CR – cze
rok: 2011, 12, 1202-1216
BERÁNEK, Petr: Od nařízení Slovenské národní rady č. 1/1944 Sb. n. SNR ke Košickému vládnímu programu
Československá republika vystupovala sice těsně po skončení války oficiálně jako jednotný celek, střetávaly se však na jejím území nejméně čtyři různé právní systémy - protektorátní, říšskoněmecký, slovenský, maďarský a specifický právní vývoj probíhal v té době na Podkarpatské Rusi. Návrat k předmnichovským právním poměrům měl zajistit ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku, ze dne 3. 8. 1944, který za československý právní řád označil jen takové normy ústavní či jiné povahy, které byly vydány do 29. 9. 1938 včetně. Situace však značně zkomplikovalo vydání nařízení Slovenské národní rady č. 1/1944 Sb. n. SNR, neboť vznik druhého ohniska zákonodárné moci v rámci Československa, které by nadto zcela vyloučilo působnost dekretů a ústavních dekretů prezidenta republiky pro Slovensko, tento klíčový ústavní dekret nepředjímal. Ústavní krizi, jíž tato kolize vyvolala, a složitému vývoji, který vyústil v řešení, jež znamenalo vazalské postavení slovenských národních orgánů vůči centrální vládě a dlouhodobě znemožnilo jakékoli slovenské snahy o spravedlivější státoprávní model společného státu Čechů a Slováků, je věnován anotovaný článek. CR – cze
rok: 2011, 12, 1217-1238
HAMERNÍK, Pavel: Jaký vliv má úprava mezinárodních sportovních asociací na vnitrostátní sport?
Článek ukazuje, že na mechanismus řízení vnitrostátních sportovních asociací má zásadní vliv nejen evropské právo, nýbrž např. i členství v Mezinárodním olympijském výboru (MOV) či ve Světové fotbalové federaci (FIFA), z něhož jim vyplývá řada závazků. Příčin tohoto stavu je více a autor článku provádí výčet nejdůležitějších z nich: mezinárodní asociace definují pravidla hry daného sportu a dohlížejí na jejich implementaci vnitrostátními sportovními asociacemi po celém světě, zajišťují výkon rozhodnutí vnitrostátních sportovních asociací a jsou odvolacím orgánem pro stěžovatele, kteří vyčerpali opravné prostředky před orgány vnitrostátní sportovní asociace, a v neposlední řadě mezinárodní sportovní asociace stanovují disciplinární sankce pro určité typy provinění. Podle autora článku jde o závazný systém soukromoprávní povahy, vytvořený globálními mezinárodními asociacemi na smluvním základě, implikující povinnost podřídit se autoritě a jurisdikci mezinárodních sportovních asociací, který zároveň není upraven vnitrostátním obecným platným právem; pro jehož označení se začíná užívat výraz globální sportovní právo. Tento systém se stále vyvíjí, a pokud jde o jeho zařazení a o jím používané definice a názvosloví, ke konsensu dosud nedošlo. Jde o oblast práv a povinností sportovních subjektů, jejíž studium je podle autora důležité k pochopení fungování sportovního sektoru a k jeho následné efektivní regulaci, popř. pro správné řešení sporů. CR – cze
rok: 2011, 12, 1239-1251
ONDŘEJKOVÁ, Jana; recenze: ROBERTSON, D.: David Robertson: The Judge as Political Theorist. Contemporary Constitutional Review. Princeton a Oxford: Princeton University Press, 2010, 420 s.
Recenzi na knihu o roli soudců ve společnosti napsala osoba, jež se zkoumání politického kontextu soudní moci sama věnuje a může proto čtenáře nejen nasměrovat k přečtení knihy, nýbrž i poradit, jak se v ní orientovat (kniha má 420 stran hutně psaných, nadto malým písmem s hustým řádkováním), resp. jak s ní zacházet, neboť některé kapitoly jsou podle ní relativně samostatnými tematickými celky a lze je číst samostatně a v libovolném pořadí, jiný, recenzentkou uváděný výběr kapitol, tvoří rovněž jakýsi celek, jehož četbu lze doporučit jako průvodce (místy povrchního) pro základní orientaci v soudních rozhodnutích, která formovala důležité právní a politické aspekty společnosti ve vybraných státech, a pro čtenáře, kteří z knihy chtějí vytěžit více, obsahuje recenze doporučení, na které kapitoly by se již poučený čtenář měl zaměřit. Na rozdíl od jiných politologů zabývajících se právem se profesor Robertson pokusil překročit ustálené hranice mezi politologií a právem a jeho kniha, zaměřená jak na institucionální aspekty výkonu soudní moci, tak na vývoj judikatury z historického a komparativního hlediska, je podle recenzentky v tomto ohledu velmi inspirativní, byť by, podle ní, patrně bylo možné i tvrdit, že s výjimkou první kapitoly kniha nenabízí příliš hlubokou četbu ani pro právníka, ani pro politologa. CR – cze
rok: 2011, 12, 1252-1253
KOBER, Jan; recenze: NĚMEČEK, T.: Tomáš Němeček: Vojtěch Cepl. Život právníka ve 20. století. Praha: Leges, 2010
Recenzent biografie Vojtěcha Cepla, před několika lety zesnulého pedagoga, působícího po celý život na Právnické fakultě v Praze, a dlouholetého soudce Ústavního soudu, známého i z jeho komentování důležitých otázek veřejného života, pocházející z pera snad jediného zdejšího právně vzdělaného novináře, oceňuje odvahu, s níž se autor podjal nesnadného úkolu sepsat tyto Ceplovy intelektuální mikrodějiny. Byť recenzent knížku oceňuje jako zajímavý pokus o skloubení dvou žánrů, životopisu a interview, zaměřil se na slabá místa práce, patrně v naději, že tím podnítí autora k dopracování díla, resp. k jeho podstatnému prohloubení a rozšíření. Kniha podle něj sice říká ledasco o Ceplových lidských a politických postojích a o strachu a spleenu 50. let, nicméně ve změti vzpomínek horlivých pamětníků se její ústřední postava jaksi vytrácí. Vytýká též autorovi, že v podstatě nepracuje s prameny, z nichž bylo možné načerpat poznatky o životě na fakultě, a zejména, že zcela opomíjí důkladněji vykreslit pozadí, do kterého by mohl příběh Ceplova života zasadit (neříká se nic o dobové fakultě, o systému studia na ní, ostatně po roce 1948 několikrát změněném, o způsobu a struktuře vyučování, o normalizaci na fakultě, o tom, jakým způsobem Cepl vedl semináře a pro kolik studentů, atd., a ovšem též o tom, proč a jak chtěl tento systém později sám měnit). Za největší slabinu knihy považuje pak to, že nesděluje téměř nic o Ceplovi jako vědci, o jeho odborných snahách a názorech a pokud přeci jen něco, je to zhutnělá, a nutně zploštělá zkratka, zcela vytržená z dobového kontextu. Stejně tak málo se čtenář dozví o Ceplově práci ústavního soudce. Je toho ještě mnoho, co se v recenzi knize vytýká, přesto si kniha nepochybně své čtenáře najde, především mezi těmi, kdo jejího hrdinu osobně znali. CR – cze
rok: 2011, 12, 1253-1256
KOLDINSKÁ, Kristina; recenze: TOMEŠ, I.: Igor Tomeš: Obory sociální politiky - úvod do studia. Portál, Praha 2011, 368 s.
Předchozí, v roce 2010 vydanou práci autora nyní recenzované knihy táž recenzentka označila za „Meisterstück", k jakému se renomovaný autor zpravidla dopracuje na sklonku svého života. Uplynul rok, a je zde jeho dílo další. Zatímco dílo předchozí, nazvané „Úvod do teorie a metodologie sociální politiky" bylo jakýmsi úvodem do obecné části teorie sociální politiky, nyní recenzované dílo představuje úvod do studia zvláštní části oboru. Tentokrát recenzentka, byť představované dílo a jeho autora vysoce pozitivně hodnotí, má k němu i dílčí výhrady: např. oceňuje sice netradiční strukturu a pojetí díla, nicméně vadí jí, že vnitřní členění kapitol není v rámci knihy beze zbytku dodrženo, jistou nevyváženost pak konstatuje, pokud jde o hloubku zpracování jednotlivých částí díla, neboť jak uvádí, v úvodních kapitolách autor pojednává o vybraných otázkách do značné hloubky, zatímco ke konci knihy pod příslibným názvem „Systémové souvislosti" uvádí pouhý jeden odstavec, což čtenáře může dezorientovat, a uvádí i připomínky další. Celkově však publikaci označuje za přínosnou, v níž se autorovi podařilo podat důkaz o tom, že sociální politika je oblast komplikovaná, související s různými dalšími příbuznými obory, jejichž základy si ten, kdo by chtěl být kvalifikován pro tvorbu sociální politiky, nutně musí osvojit. Kromě této pobídky, adresované budoucím tvůrcům sociální politiky, jsou v recenzi obsaženy i dvě výzvy autorovi představovaného díla: jedna implicitní, totiž aby v případě dalšího vydání díla uvážil jeho úpravu v souladu s recenzními připomínkami a učinil tak z něj další ze svých „Meisterstücků", druhá je vyslovena expressis verbis v závěru recenze v podobě návrhu, aby se pustil do dalšího díla, v němž by detailněji popsal své neocenitelné zkušenosti z tvorby sociálních reforem, nasbírané v různých zemích (podle autora samotného jich bylo 30) a v různých historických obdobích, které zcela jistě kvalitu dosud vydaných děl příznivě ovlivnily, nicméně v jím publikovaných textech jsou o nich pouze zmínky, zatímco jejich obšírnější rozvedení by nepochybně uvítalo nejen české čtenářstvo, ale i zahraniční experti ze zemí, kde se k reformě sociální ochrany teprve schyluje (Čína, země arabského světa). CR – cze
rok: 2011, 12, 1256-1258
MAREK, Karel; recenze: BENDA, J.: Benda, J.: Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989. Vyšlo v edici Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky pod č. 8/2010, 571 s.
Recenzent vyzdvihuje klady díla, zejména snahu o komplexnost zpracování a nestrannost, příznačnou pro vědecký přístup, s níž přistupuje k popisu a analýze údajů i v restitučních kauzách značně skutkově složitých, a mediálně zpopularizovaných. Kniha je podle něj vhodným úvodem do problematiky restitucí a vymezení jejího legislativního rámce a na konkrétních příkladech ukazuje, kdy bylo možné domáhat se práva cestou předurčenou restitučními právními předpisy a kdy to nešlo jinak, než cestou občanskoprávních žalob na určení vlastnictví. Recenzent oceňuje, že autor v samostatné části práce prezentuje své závěry, pokouší se o prognózu a hodnocení možností dalšího vývoje. CR – cze
rok: 2011, 12, 1258-1259
STARÁ, Ivana; recenze: TAUCHEN, J.: Jaromír Tauchen: Vývoj trestního soudnictví v Německu v letech 1933-1945. Key Publishing s.r.o., Ostrava 2010. Ve spolupráci s The European Society for History of Law
K ambicióznímu názvu posuzované knihy recenzent poznamenává, že se nejedná o podrobný popis vývoje trestního soudnictví v Německu ve sledovaném období, že vzhledem k jejímu rozsahu může jít o pouhý nástin, byť velmi poučený, opírající se o stěžejní dosavadní publikace k tématu. Významným cílem monografie, na nějž recenzent čtenáře upozorňuje, je nalézt odpověď na otázku, proč rozsudky vynášené v Třetí říši byly tak tvrdé, když v tehdejším právním řádu pro to opora ani nebyla. Autor monografie si klade i četné další otázky, jimiž svou práci uvozuje, nicméně ne každá z nich, jak podotýká recenzent, se v knize dočká náležité odpovědi. Způsob zpracování činí knihu přístupnou též laické veřejnosti. CR – cze
rok: 2011, 12, 1259-1260
PAUKNEROVÁ, Monika; recenze: POLÁČEK, B.: Bohumil Poláček: Mezinárodní říční doprava, C.H. Beck Praha 2011, 650 s.
Recenzovanou knihu, jejímž napsáním se její autor snaží překlenout mezeru danou tím, že v oboru mezinárodní říční dopravy od roku 1938, kdy vyšla Voštova studie o mezinárodních řekách, nebyla tato materie v českém právním písemnictví komplexněji zpracována, představuje čtenářům časopisu Právník osoba, která věci velmi dobře rozumí, neboť její recenzentka, prof. Pauknerová, předmět „Právo mezinárodní přepravy" kdysi na Právnické fakultě UK v Praze sama vyučovala. Napíše-li tedy ona o recenzované knize, že je komplexním přehledem právních instrumentů, které regulují režim mezinárodních řek z pohledu českého práva, a že bude nepochybně užitečnou příručkou nejen pro studenty, nýbrž pro každého, kdo se o danou problematiku zajímá, je to pro knihu i pro jejího autora skvělým doporučením. Podotýká-li, že osobně by zvolila méně detailních informací o jednotlivých dokumentech a uvolněného místa v publikaci by využila k obohacení knihy o stručné komentáře k uváděným dokumentům, bude to autor recenzovaného díla jistě vnímat jako doporučení, jež stojí za to vzít v úvahu v případě, že by někdy mělo dojít k novému vydání knihy. CR – cze
rok: 2011, 12, 1260-1261
ONDŘEJEK, Pavel: Zpráva z 25. světového kongresu Mezinárodního sdružení pro právní a sociální filosofii
Kongresy Mezinárodního sdružení pro právní a sociální filosofii (zasvěcenci tuto organizaci znají pod německou zkratkou IVR) se konají každé dva roky; ten poslední, již dvacátý pátý, o němž se v posledním čísle časopisu Právník referuje, se konal v Německu v srpnu 2011 a jeho hlavním tématem bylo „Právo, věda, technika". Referent si všímá vzrůstajícího zájmu odborné veřejnosti o kongresy IVR, což dokládá výčtem specializovaných akcí (workshopů, jednání pracovních skupin, diskusních panelů), navazujících na plenární zasedání posledního kongresu a množstvím přednesených referátů a diskusních příspěvků. S tímto trendem podle referenta poněkud kontrastuje slabé zastoupení české právní vědy na kongresu. CR – cze
rok: 2011, 12, 1262-1267
Právník je teoretický časopis pro otázky státu a práva. Jeho vydavatelem je Ústav státu a práva AV ČR, v. v. i. Vychází 12x ročně. ISSN 0231-6625 www.ilaw.cas.cz