11 / 2013
PÚRY, František – ŠÁMAL, Pavel: Trestní odpovědnost v souvislosti s rozhodováním kolektivních orgánů
S trestní odpovědností konkrétních osob v souvislosti s rozhodováním kolektivních orgánů složených ze dvou nebo více fyzických osob, které jsou členy takového orgánu a bezprostředně se podílí na přijetí určitého rozhodnutí, se můžeme v poslední době poměrně často setkat i v trestním právu. V článku se po úvodním teoretickém přístupu autoři zabývají zejména s přihlédnutím ke konkrétní judikatuře jednak trestní odpovědností fyzických osob za důsledky rozhodnutí přijatého kolektivním orgánem v souvislosti s rozhodováním kolektivních orgánů obchodních společností a družstev nebo kolektivních orgánů územních samosprávných celků, a to z hlediska objektivní a subjektivní stránky zvažovaného trestného činu, a jednak trestní odpovědností právnických osob jako pachatelů trestného činu za jednání fyzických osob, které jim lze přičítat podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Přitom zdůrazňují, že ani po zavedení trestní odpovědnosti právnických osob nezná trestní právo tzv. kolektivní odpovědnost více fyzických osob za trestný čin v tom smyslu, že by bez dalšího byly jeho pachatelem všechny tyto fyzické osoby působící v rámci právnické osoby nebo jejich určitý okruh, aniž by se zkoumalo, zda každá z takových fyzických osob individuálně naplnila všechny znaky konkrétního trestného činu a zda tak učinila zaviněně. Právnická osoba totiž nese trestní odpovědnost jako samostatný subjekt práva, nikoli jako souhrn všech nebo některých fyzických osob v ní působících. Trestní odpovědnost právnické osoby pak neznamená ani rezignaci na trestní odpovědnost těch fyzických osob, které přivodily trestní odpovědnost právnické osoby nebo samy spáchaly trestný čin v rámci činnosti právnické osoby, anebo dokonce jej spáchaly jako její spolupachatelé či účastníci. CR – cze
rok: 2013, 11, 1065-1083
SOBEK, Tomáš: Království práva na zemi
Jurisprudence není jenom bádáním o právu, izolovaným od všeho ostatního poznání. Jestliže chceme porozumět historickému vývoji jurisprudence, potřebujeme vzít v úvahu širší perspektivu, která zahrne i vývoj fundamentálních názorů v oblasti náboženství, metafyziky, svobodné vůle a metaetiky. Tento text se věnuje výkladu hlavních prvků tzv. naturalistického projektu v jurisprudenci. Můžeme si pak všimnout například skutečnosti, že právní myšlení některých autorů (typicky Olivera W. Holmese) bylo ovlivněné ateismem, materialismem, determinismem, etickým subjektivismem, utilitarismem a sociálním darwinismem. Taková kombinace názorů sice může být dobrou obranou proti manipulativní argumentaci „falešnou metafyzikou“, ale také může sklouznout ke světonázoru, ve kterém je nakonec každá argumentace jenom metodou psychologického ovlivňování druhých lidí, tedy zase jen manipulací. CR – cze
rok: 2013, 11, 1084-1112
VLČEK, Karel: Přístupy k řešení oboustranného omylu při uzavírání smlouvy
Článek pojednává o problematice oboustranného omylu při uzavírání smlouvy. Náhled na řešení této problematiky je nejprve hledán v zahraničních úpravách. Tyto poznatky jsou dále aplikovány na úpravu českou, a to jak na současný platný občanský zákoník, tak i na občanský zákoník nový. Řešení oboustranného omylu je možné rozdělit na standardní a jiné alternativní řešení. Standardním řešením je aplikace ustanovení o omylu. Speciálním řešením je vytvoření alternativní teorie založené na povinnosti jednat v souladu s dobrou vírou. Prvním krokem standardního řešení oboustranného omylu je interpretace smlouvy. Pomocí interpretace zjistíme, zdali samotná smlouva problém neupravuje. Dále je nutno zkoumat, zdali se nejedná o rizikovou smlouvu, tedy o takovou, která vylučovala užití ustanovení o omylu (jedná se o takovou smlouvu, která je uzavírána s vědomím toho, že smluvní strany neznají veškeré informace). Nakonec je aplikováno ustanovení o omylu za předpokladu, že se jedná o omyl podstatný, který vyvolala druhá strana. Nesmí se jednat o omyl neomluvitelný. Speciální teorie řešící oboustranný omyl jsou vytvořeny na základě povinnosti jednat v souladu s dobrou vírou a se zněním klauzule rebus sic stantibus. Podle těchto teorií je smlouva považována za neplatnou, jestliže okolnosti, za kterých byla uzavřena, jsou radikálně odlišné od těch, které smluvní strany předpokládaly. CR – cze
rok: 2013, 11, 1113-1131
NOVÁK, František: Legislativa ČR v roce 2012 – kvantitativní přehled
Článek přináší základní popis legislativy České republiky, jak se vyvíjela v roce 2012, resp. jakých celkových hodnot jednotlivých sledovaných ukazatelů bylo v tomto roce dosaženo. Jedná se o součást pravidelného monitoringu české legislativy, resp. formálních výsledků legislativní činnosti příslušných orgánů státu, jak se zobrazují prostřednictvím jejich zveřejňování ve Sbírce zákonů České republiky, resp. Sbírce mezinárodních smluv. Tento kvantitativní přehled legislativy ČR je pravidelně publikován na stránkách časopisu Právník od roku 2009, avšak s datovým záběrem až po rok 2007. Tento statistický přístup, či spíše základní kvantitativní deskripce důležitého segmentu českého práva, je prováděna na základě analýzy jmenovaných sbírek právních dokumentů a zejména pak databáze právních informací LexGalaxy, která umožňuje definovat popisné proměnné a následně sledovat jejich hodnoty v příslušném např. ročním období jako v tomto případě. Pro tyto účely je mj. zmíněná databáze také pod účinnou kontrolou autora tohoto článku neustále již po desetiletí budována a udržována. V tomto základním přehledu je sledován zejména stav a vývoj primární a podzákonné legislativy v České republice, v němž se odráží uplatňování zásady suverenity zákona v právním řádu země, dále inovativní, resp. novelizační tendence a aktivity na poli legislativy zachycující vývojové perspektivy a dále pak též faktor mezinárodního vlivu na českou legislativu, a to se zvláštním zřetelem k působení EU a její legislativní aktivity. To vše s ohledem na komparativní perspektivy vztahované k bezprostředně předcházejícím letům i v delší v zásadě již více než pětileté periodě, kdy pravidelný monitoring včetně publikování jeho výsledků probíhá. Hlavním smyslem a účelem těchto studií a článků je kvantitativně zachytit stav a vývoj legislativy ČR a vytvořit tak základní statistickou bázi pro jakékoliv další zejména kvantitativně orientované, ale jistě zdaleka nikoliv výlučně, analýzy českého práva i eventuální mezinárodní komparace na poli legislativy. CR – cze
rok: 2013, 11, 1132-1149
MALENOVSKÝ, Radek: Důvěryhodnost justice: nad rozsudky ve věci odvolání vrchního státního zástupce
Existence nestrannosti je určena na základě subjektivního testu, to jest na základě osobního přesvědčení konkrétního člena justice v dané věci, a také na základě objektivního testu, spočívajícího ve zjištění, zda byly poskytnuty záruky dostatečné pro vyloučení jakékoli důvodné pochybnosti v tomto ohledu. Pokud jde o objektivní test, je třeba určit, zda existují ověřitelné skutečnosti, které by mohly vzbudit pochybnosti, pokud jde o jejich nestrannost. Rozhodné je, zda tato obava může být považována za objektivně odůvodněnou.V tomto ohledu má určitý význam i to, jak daný případ působí, neboli „nestačí jen, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, musí jí být viditelně učiněno za dost“. V sázce je totiž důvěra, kterou justice v demokratické společnosti musí ve veřejnosti vzbuzovat. Nejde pouze o to prokázat, zda k ovlivňování nebo nátlaku na člena justice došlo, či nikoliv, ale že je důležité, aby byla nestrannost patrná navenek. Státní zástupci jsou státní zaměstnanci, jejichž úkolem je přispívat k řádnému výkonu spravedlnosti. V tomto smyslu tvoří součást soudního systému. Je v obecném zájmu, aby též požívali veřejné důvěry. Tento text kriticky zkoumá naplnění uvedených principů, tedy hledisek důvěryhodnosti justice, v tzv. kauze Rampula, včetně v rozsudcích správních soudů (i Nejvyššího správního soudu) ve věci odvolání Vrchního státního zástupce v Praze. CR – cze
rok: 2013, 11, 1150-1156
TOMÁŠEK, Michal; recenze: JABLONICKÝ, T.: Tomáš Jablonický. Profesor August Miřička. Memorabilia iuridica sv. 7. Právnická fakulta Univerzity Karlovy, 2013, 124 s.
Recenzované dílo je medailonkem další významné osobnosti naší moderní právní vědy. Autor monografie chronologicky podává životní a vědecký příběh profesora Miřičky etapu po etapě. Ukazuje, kam všude Miřičkovy myšlenky zasáhly, jakých témat trestního práva, ale i jiných právních a mimoprávních disciplín se dotkly. Nadčasovou hodnotu myšlenek profesora Miřičky dokumentuje autor monografie na řadě příkladů, z nichž pro úplnější ilustraci recenzent uvádí alespoň dva. První se týká vztahu trestního práva a národního hospodářství. Druhý příklad nadčasových myšlenek profesora Miřičky souvisí s jeho působením ve funkci děkana naší právnické fakulty a týká se reformy studia. Jablonického monografie je sice svým rozsahem útlá, ale obsahově je bohatá. Je schopna inspirovat v mnohém současný výzkum trestního práva, ale i jiných oborů, včetně práva evropského. CR – cze
rok: 2013, 11, 1157-1159
MAREK, Karel; recenze: BENDA, J.: Benda J. Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989. Praha: Leges, 2013, 816 s.
Recenzovaná kniha je výjimečná tím, že jako jediná nabízí komplexní, objektivní, odborně fundovaný a mimořádně rozsáhlý pohled na problematiku restitucí majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989, jakož i zdůrazňuje některá méně známá fakta. Její těžiště spočívá jednak v podrobném rozboru hlavních restitučních právních předpisů přijatých po roce 1989 a rámcovém zmínění ostatních, včetně zakotvení v dobových souvislostech, jednak v podrobné analýze osmi významných sporných kauz restitucí majetku bývalých šlechtických rodů (Des Fours-Walderode, Colloredo-Mannsfeld, Salm-Reifferscheidt, Trauttmansdorff-Weinsberg, Kinsky,Harrach, Thun-Hohenstein a Schaumburg-Lippe). Největší část této analýzy je věnována právnímu rozboru příslušných soudních a správních rozhodnutí. V neposlední řadě je v analýze těchto kauz formou shrnujících přehledů poukázáno na jejich mediální obraz v českém periodickém tisku, který je dále kriticky zhodnocen. Rada Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky původní vydání knihy odměnila jako nejlepší práci vydanou v roce 2010 cenou prof. Milana Sojky. Významného ocenění se jí také dostalo při prezentaci v Senátu Parlamentu České republiky v dubnu 2011. CR – cze
rok: 2013, 11, 1159-1160
BRUNCKO, Stanislav; recenze: ČEVELOVÁ, Z.: Čevelová Z. Gender, víra a manželství v „dlouhém“ 19. století. Možnosti interpretace katolických normativních pramenů. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2012, 243 s.
Recenzovaná publikace je rozdělena do dvou základních částí. První, rozsáhlá část se zabývá shromažďováním,podrobným rozborem a kritickým zhodnocením českých pramenů. Ve druhéčásti pak autorka na základě znalosti těchto pramenů konstruuje pravidla chování mužůa žen v manželství nebo v jiných fázích jejich života.Monografie je ve svém souhrnu výsledkem důkladné práce s jednotlivými prameny, přičemžlze jako zajímavé vystihnout i to, že autorka prameny hodnotí nejen po stránce obsahové,ale i jako unikátní artefakty. Monografii mohou shledat zajímavou nejenzájemci o historii 19. století, ale i odborná veřejnost z oblasti právní vědy, zejména pak familiaristiky. CR – cze
rok: 2013, 11, 1160-1162
VLADÁR, Vojtech: Správa o 15. konferencii právnych romanistov Českej republiky a Slovenskej republiky
Informace o obsahu a průběhu konference. CR – sla
rok: 2013, 11, 1163-1166
Právník je teoretický časopis pro otázky státu a práva. Jeho vydavatelem je Ústav státu a práva AV ČR, v. v. i. Vychází 12x ročně. ISSN 0231-6625 www.ilaw.cas.cz