Sobota, 24. február 2024 | meniny má Matej , zajtra Frederik/Frederika
Predplatné
Sobota, 24. február 2024 | meniny má Matej , zajtra Frederik/Frederika
TlačPoštaZväčšiZmenši

Poučenie o práve na ustanovenie advokáta

najpravo.sk • 3.11. 2012, 16:41

Poučenie o možnosti uplatniť právo na ustanovenie zástupcu podľa § 30 ods. 1 OSP by mal súd poskytnúť každému účastníkovi, u ktorého prichádza do úvahy oslobodenie od súdnych poplatkov podľa § 138 OSP. Takýmto účastníkom bude najmä ten, u ktorého sa možno domnievať, že jeho osobné pomery (zdravotný stav, pokročilý vek, sociálne postavenie) nie sú priaznivé. uvedené poučenie by mal súd dať takému účastníkovi, z ktorého prejavov (podaní či prednesov) či iných skutočností zaznamenaných v konaní možno usúdiť, že by predpoklady pre ustanovenie zástupcu mohli byť dané. 

Ak je žiadateľovi známa okolnosť, že v súdnom konaní môže požiadať o ustanovenie zástupcu, tak neposkytnutie poučenia o možnosti požiadať o ustanovenie zástupcu z radov advokátov nemôže predstavovať vadu, ktorá by mohla mať za následok nesprávne rozhodnutie vo veci.  

(uznesenie NS ČR z 25. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 422/2009)

Z rozhodnutia: 

Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně") usnesením ze dne 28. února 2008, č. j. 54 Nc 9/2007-9, odmítl žalobu žalobce, kterou se domáhal „vydání části nedotknutelného vlastnictví nemovitosti, dvou vkladních knížek a spoluvlastnictví a jiné" a žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Zdůraznil, že podání žalobce nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení ve smyslu § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř."), neboť z podání lze pouze zjistit, že žalobce návrh směřuje proti M. M., kdy se domáhá „projednání řízení 37 Nc 102/2002", přičemž rozsudek ve věci „34 C 252/95" považuje za protiústavní. Žalobce byl proto usnesením ze dne 10. ledna 2008 vyzván soudem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění nedostatků podání, k čemuž mu byla stanovena lhůta, včetně poučení, jak je třeba doplnění provést a o následcích při nesplnění této výzvy. Na výzvu soudu prvního stupně reagoval žalobce podáním ze dne 24. ledna 2008, v němž odstranil pouze nedostatek v označení žalované; i nadále je nedostatečně vymezen předmět řízení a v podání žalobce není uvedeno, čeho se domáhá. Návrh je tak stále nesrozumitelný a neprojednatelný.

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud") usnesením ze dne 30. dubna 2008, č. j. 8 Co 222/2008-15, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že žalobce sice některé vady svého podání odstranil, nicméně však nevylíčil rozhodující skutečnosti, neoznačil důkazy ke svým tvrzením a jasně a srozumitelně neuvedl, čeho se svým podáním domáhá a jak má soud rozhodnout, když i samotná tvrzení žalobce jsou nejasná a nesrozumitelná. Tyto nedostatky podání nebyly odstraněny ani po výzvě adresované žalobci soudem prvního stupně ve stanovené lhůtě a nedošlo k jejich odstranění ani v průběhu odvolacího řízení. Jestliže absence zákonem požadovaných náležitostí podání činila žalobu žalobce neprojednatelnou, soud prvního stupně ji správně odmítl.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v zákonné lhůtě podaným dovoláním, v němž připustil, že soudy správně jeho podání odmítly pro vady, v důsledku kterých nebylo možno pokračovat v řízení a potud je rozhodnutí odvolacího soudu v rovině právního posouzení správné. Odvolacímu soudu (a též i soudu prvního stupně) však – posuzováno podle obsahu dovolání – vytkl, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že žalobce nebyl poučen o možnosti požádat o ustanovení zástupce pro řízení, v součinnosti s kterým by došlo k odstranění vad jeho podání a nedošlo by následně k odmítnutí jeho podání soudem prvního stupně, resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, a též usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. dubna 2008.

Dovolání žalobce je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., není však důvodné.

Předmětem přezkumu dovolacího soudu bylo posouzení, zda okolnost, že žalobce nebyl v průběhu řízení před nalézacími soudy poučen o možnosti požádat o ustanovení zástupce, představuje vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.

K podmínkám, za kterých je soud povinen poučit účastníka řízení o možnosti uplatnit právo na ustanovení zástupce ve smyslu § 30 odst. 1 o. s. ř., se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil v usnesení ze dne 30. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 2249/2005, uveřejněném v časopise Právní rozhledy, 2006, č. 20, str. 758. V něm vyslovil názor, podle kterého poučení o možnosti uplatnit právo na ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř. by měl soud poskytnout každému účastníku, u nějž přichází v úvahu osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. Uvedené poučení by se mělo dostat každému účastníku, u nějž osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. přichází v úvahu. Takovým účastníkem bude zejména ten, u nějž se lze domnívat, že jeho osobní poměry (zdravotní stav, pokročilý věk, sociální postavení) nejsou příznivé. Uvedeného poučení by se tedy mělo dostat takovému účastníku, z jehož projevů (podání či přednesů) či jiných skutečností za řízení zaznamenaných lze usoudit, že by předpoklady pro ustanovení zástupce mohly být dány.

Z podání žalobce v průběhu řízení před nalézacími soudy nevyplynuly žádné okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že na jeho straně by mohly být dány předpoklady pro ustanovení zástupce z hlediska, že by u něj přicházelo do úvahy osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř. a žalobce sám ostatně žádné takové skutečnosti ani netvrdil. Nalézací soudy proto nepochybily, jestliže nepoučily žalobce o možnosti požádat o ustanovení zástupce.

Z citovaného rozhodnutí dovolacího soudu a z logiky věci dále vyplývá, že účastníka, který již své právo uplatnil, není třeba o možnosti takové právo uplatnit poučovat; mutatis mutandis se pak uvedený závěr vztahuje i na případy, kdy je účastníku řízení známo, že v řízení může uplatnit svůj požadavek na ustanovení zástupce, aniž by se mu tato informace dostala v příslušném řízení od soudu v rámci plnění jeho poučovací povinnosti. O tento případ pak jde i v souzené věci.

Dovolatel již v podání ze dne 17. října 2007 výslovně uváděl, že v dřívějších soudních řízeních mu byl ustanoven zástupcem advokát. Tuto skutečnost potvrdil následně v podání ze dne 24. ledna 2008 i v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. března 2008. Je-li ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř. bezvýjimečně podmíněno žádostí účastníka řízení o ustanovení takového zástupce a žalobci podle jeho tvrzení byl již zástupce v jiném řízení ustanoven, je zřejmé, že žalobci je známa okolnost, že v soudním řízení může požádat o ustanovení zástupce. Vědomost o ustanoveném zástupci v předchozích řízeních pak vyplývá přímo z obsahu spisu; i z tohoto důvodu pak neposkytnutí poučení o možnosti žádat o ustanovení zástupce nemůže představovat vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci již proto, že žalobce o této možnosti věděl. Smyslem poučovací povinnosti adresované soudem účastníků řízení je, aby pro neznalost procesních předpisů neutrpěl v řízení újmu na svých právech, a o tento případ se v dané věci nejedná.

Rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolací soud proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnosti, že procesně úspěšné žalované v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. 

Ohodnoťte článok
Hlasovalo: 2071

Nový príspevok

Nové v judikatúre

Hľadať všade
PoUtStŠtPiSoNe
: