Zavrhnutia hodné konanie proti prejavu poručiteľovej poslednej vôle (§ 469 OZ)

O zavrhnutia hodné konanie proti prejavu poručiteľovej poslednej vôle môže ísť len v prípade konania, ktorým sa dedič snaží vyvolať usporiadanie dedičskej postupnosti v rozpore s vôľou poručiteľa.

(Rozsudok Nejvyššího soudu České republiky zo dňa 15. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5543/2015, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5543.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz)

Z odôvodnenia:

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 4.4.2012, doplněnou v průběhu řízení, domáhala určení, že „je jedinou závětní dědičkou po zůstavitelce MUDr. V. Z., narozené dne a zemřelé dne 6.10.2011, posledně bytem M. A., K. Č. 347/34“. Žalobu odůvodnila tím, že zůstavitelka „nezanechala žádné dědice ze zákona“, že „zanechala dvě závěti“, a to první závěť pořízenou „dne 2.5.2001 ve formě notářského zápisu č. NZ 158/2001, N 173/2001, notářem JUDr. Karlem Rinke, dle které je univerzální dědičkou zůstavitelky žalobkyně“, a druhou „allografní závěť sepsanou strojovým písmem dne 8.1.2008 za přítomnosti dvou svědků“, jimiž „měli údajně být P. M. a M. C.“, dle které „zůstavitelka odkázala dům čp. na p. č. 1497, a pozemky v k.ú. M. A., které bude ke dni úmrtí vlastnit, rovným dílem žalovaným, a movité věci, vybavení nacházející se uvnitř domu čp. osobní věci, finanční prostředky a vklady na vkladních knížkách u České spořitelny, a.s., žalobkyni“, že však „podpis na poslední vůli datované dnem 8.1.2008 není pravým podpisem zůstavitelky“, neboť „byl napodoben“, a tedy tato závěť je „neplatná“, a že usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 16.2.2012, č.j. 22 D 925/2011-48, byla vyzvána „ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 občanského soudního řádu k podání žaloby o dědické právo“. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný 1) „se dopustil jednání v rozporu s poslední vůlí zůstavitelky“, když „vkladní knížky, které podle závěti ze dne 8.1.2008 měla zdědit žalobkyně, byly dne 11.4.2011 zrušeny a bylo z nich vybráno 200.000,- Kč“, přičemž je „zrušil žalovaný 1)“, který však „při předběžném šetření výslovně sdělil soudní komisařce, že zůstavitelka žádné vkladní knížky ani peníze neměla“, a který již „v prosinci 2010 podal návrh na zbavení zůstavitelky způsobilosti k právním úkonům“, a z těchto jednání žalobkyně dovozovala „dědickou nezpůsobilost“ žalovaných.