8 / 2013
MALENOVSKÝ, Jiří: O legitimitě a výkladu české ústavy na konci století existence moderního českého státu
Ústava České republiky vstoupila v platnost v r. 1993. Článek osvětluje okolnosti, za nichž vznikla, byla projednána a schválena. Byla připravena překotně, v informačním vakuu a bez konzultace lidu coby originárního ústavodárce. Nepožívá z uvedených důvodů plné autority a chybí jí předporozumění. I proto, že je sepsána stručně, naléhavě se žádalo, aby byla jasně vyložena. Ústavní soud však k tomu nedostal dostatek příležitostí a jeho výklad nebyl vždy koherentní. Doktrína v důsledku své atomizace výklad Ústavy spíše ještě rozkolísala. Z obou uvedených důvodů se žádá podrobit Ústavu z r. 1993 komplexní revizi a případně do r. 2020 (stoleté výročí první československé ústavy) vypracovat Ústavu zcela novou. Článek obsahuje v tomto ohledu náměty. CR – cze
rok: 2013, 8, 745-772
MALÍŘ, Jan: Unijní právo veřejných podpor ve finanční krizi: od existenční krize k modernizaci?
Právo EU obsahuje nejpřísnější soubor pravidel týkajících se poskytování veřejných podpor podnikům, které na mezinárodní úrovni existují. Není proto překvapivé, že poslední finanční krize, jež vypukla v roce 2007, konfrontovala unijní právo veřejných podpor s jednou z nejzávažnějších výzev v historii EU. V atmosféře eskalace finanční krize – a volání po státních zásazích ve většině členských států – se ukázalo jako neudržitelné, aby veřejné podpory poskytované členskými státy finančním institucím včetně systémových byly Evropskou komisí posuzovány jako veřejné podpory pro podniky v obtížích, na které se za obvyklých okolností kladou přísné požadavky. Pod tlakem Rady EU a členských států přistoupila Evropská komise k vydání pěti právních aktů, které na dobu trvání finanční krize umožnily povolovat členským státům poskytování veřejných podpor finančním institucím za méně přísných podmínek podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, k čemuž došlo v bezprecedentním rozsahu. Toto zmírnění však nebylo bezbřehé a postup Evropské komise měl, jak se zdá, málo rozumných alternativ. Zkušenosti z poslední finanční krize by každopádně měly vést k hlubší debatě o přístupu k řadě základních konceptů práva veřejných podpor EU, pro což by mohl dát potřebný prostor proces další modernizace unijního práva veřejných podpor spuštěný Evropskou komisí v květnu 2012. CR – cze
rok: 2013, 8, 773-789
PREUSS, Ondřej: Nezměnitelná ústava? Klauzule nezměnitelnosti („věčnosti“) na příkladech vybraných států
Tato studie se zabývá kompetencí ústavních soudů přezkoumávat ústavní novely. Snahou je přiblížit různorodé přístupy k této otázce z celého světa. První část se věnuje judikatuře ve Spojených státech amerických, jež je jednou z nejvlivnějších a nejoriginálnějších. Zároveň právě zde došlo ke vzniku konceptu ústavního přezkumu jako takového. Další část se zabývá francouzským systémem, který může být svou specifičností v mnoha ohledech inspirativní. Byl to právě francouzský ústavní systém, který tzv. klauzuli věčnosti poprvé využil. Třetí část je věnována německému systému, jenž je tradičně pro náš systém nejdůležitější a představuje nejčastější zdroj inspirace. Zároveň jde o příklad zdrženlivého přístupu. Rumunsko nám nabízí pohled na nejdetailnější procesní úpravu zkoumané otázky. Indický model je pak příkladem velmi kreativního přístupu soudních orgánů k této otázce, ostatně stejně jako systém turecký, kterému je věnována další kapitola. Tento je však trochu více nápaditý. Poslední část je věnována švédskému systému, v němž orgán kontroly ústavnosti úplně chybí. CR – cze
rok: 2013, 8, 790-808
VĚTROVSKÝ, Jaroslav: Čl. 31 a 32 Vídeňské úmluvy o smluvním právu: pravidla výkladu mezinárodních smluv v judikatuře Mezinárodního soudního dvora
Článek metodologicky vychází z modelu soudní interpretace práva vytvořeného polským právním teoretikem Jerzym Wróblewskim a z jeho rozlišování mezi tzv. pravidly výkladu (interpretačními směrnicemi) prvního a druhého stupně. Zdůrazňuje však, že v případě interpretace mezinárodních (mezistátních) smluv není použití určitého pravidla výkladu závislé na volbě samotného interpreta, ale je diktováno pozitivním právem, především čl. 31 a 32 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (1969). To platí zejména, jde-li o pravidla výkladu prvního stupně. Na základě uvedených východisek článek definuje, jaká pravidla výkladu prvního stupně – jazyková, systémová či funkcionální – Vídeňská úmluva stanoví, resp. jaká pravidla výkladu na jejím základě aplikuje Mezinárodní soudní dvůr. CR – cze
rok: 2013, 8, 809-825
SVOBODA, Karel: Ke změnám ve vnímání pojmu „právní moci“
Článek se zabývá aktuálním obsahem pojmu „právní moc“, a to jak v české literatuře, tak v judikatuře. Upozorňuje na skutečnost, že český právní řád zná řadu různých exekučních titulů. Každý z těchto exekučních titulů má svůj vlastní režim vykonatelnosti. Právní moc a vykonatelnost spolu přitom úzce souvisejí. Autor se domnívá, že teorie by se měla zaměřit nejen na zkoumání podstaty právní moci soudních rozhodnutí, ale i na zkoumání právní moci a vykonatelnosti ostatních exekučních titulů. Nově konstituovaná všeobecná teorie účinků právní moci exekučních titulů by podle názoru autora neměla vycházet z předpokladu, že právní moc je čistě procesním institutem. Zmíněný závěr autor dokládá konkrétními judikáty, které zaujímají stanovisko k podstatě právní moci u různých exekučních titulů. Tyto judikáty autor konfrontuje se současnými i historickými teoriemi, které se věnovaly institutu právní moci a vykonatelnosti. CR – cze
rok: 2013, 8, 826-836
BLAHOŽ, Josef; recenze: ŠIŠKOVÁ, N.: Šišková N. a kol. Lisabonská smlouva a její dopady na evropské, mezinárodní a vnitrostátní právo členských států. Praha: Leges, 2012, 284 s.
Recenzované dílo je rozčleněno do šesti částí. První část se zabývá obecnou charakteristikou Lisabonské smlouvy, druhá část Lisabonskou smlouvou a lidskými právy, třetí část Lisabonskou smlouvou z hlediska prohlubování demokratických základů EU, čtvrtá část Lisabonskou smlouvou a soudním systémem EU, pátá část působením Lisabonské smlouvy na oblast společné zahraniční a bezpečnostní politiky a šestá část Lisabonskou smlouvou v reflexi ústavních soudů členských států. Kniha je nepochybně významným příspěvkem k poznání současné etapy vývoje Evropské unie, a to zejména v důsledku mimořádného tvůrčího přínosu vedoucí autorského kolektivu doc. N. Šiškové. CR – cze
rok: 2013, 8, 837-840
PRCHAL, Petr: Zpráva z konference Olomoucké právnické dny 2013: sekce práva duševního vlastnictví
Informace o obsahu a průběhu akce. CR – cze
rok: 2013, 8, 843-845
Právník je teoretický časopis pro otázky státu a práva. Jeho vydavatelem je Ústav státu a práva AV ČR, v. v. i. Vychází 12x ročně. ISSN 0231-6625 www.ilaw.cas.cz