Dôkazné bremeno ohľadom neexistencie uznaného záväzku

Uznanie záväzku zachytáva stav ku dňu uznania, avšak dôkazné bremeno ohľadom neexistencie alebo zániku uznaného záväzku (či už ku dňu uznania alebo k neskoršiemu dátumu) spočíva na dlžníkovi, prípadne na ručiteľovi.

(uznesenie Najvyššieho súdu ČR zo dňa 1. novembra 2006, sp. zn. 29 Odo 953/2004) 

Z odôvodnenia:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. února 2004, č. j. 1 Ko 443/2003-125, potvrdil k odvolání dlužníka usnesení ze dne 30. června 2003, č. j. 97 K 47/2001-94, jímž Městský soud v Praze prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že dlužník je ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV") v úpadku pro platební neschopnost, když navrhujíc věřitelky a/ a b/ doložily své splatné pohledávky vůči němu Navrhující věřitelka a/ pohledávku (ve výši 4.603.262,70 Kč) doložila kupní smlouvou ze dne 4. října 2000, dodacími výkupními lístky, dodacími listy, železničními nákladními listy, uznáním závazku ze dne 23. ledna 2001, dopisem dlužníka ze dne 2. října 2001 a výzvami k úhradě. Pohledávka navrhující věřitelky b/ je pak doložena směnečným platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 23. prosince 1998, č. j. Sm 978/98-9, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2001, č. j. 50 Cm 256/2000-75 a výzvami k úhradě dluhu (tato pohledávka sestává z částky 1 milión Kč, a příslušenství tvořeného šestiprocentním úrokem z prodlení z uvedené částky za dobu od 1. ledna 1998 do zaplacení a přisouzenými náklady směnečného řízení ve výši 50.375,- Kč). Za této situace nejsou podle odvolacího soudu důvodné výhrady dlužníka, dle nichž soud prvního stupně „nevedl důkazní řízení" ohledně pohledávky navrhující věřitelky a/, nepřihlédl k „protižalobě", kterou dlužník podal proti navrhující věřitelce b/ a nezabýval se pohledávkami menších věřitelů, k nimž se dlužník podrobně vyjadřoval.

Námitku dlužníka, že jeho ručení za pohledávky navrhujících věřitelek zaniklo tím, že společnost H. P., a. s., které dlužník prodal svůj podnik, tento podnik dále prodala společnosti A. a. s., neshledal odvolací soud opodstatněnou, odkazuje na závěry, jež v tomto ohledu formuloval v téže věci ve svém zrušujícím usnesení ze dne 17. března 2003, č. j. 1 Ko 77/2003-72. Setrval tedy na závěru, že ručitelský závazek dlužníka vzniklý dle ustanovení § 477 odst. 3 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.") nezaniká dalším prodejem podniku.