Právník 2/2015

2 / 2015

KLEŇOVÁ, Veronika: Cautio Muciana: charakter podmienky
Cautio Muciana bola pôvodne zavedená pre odkazy zriadené pod negatívnou potestatívnou podmienkou osobitného charakteru. Povaha podmienky a tým determinovaný účel kaucie sú vlastným predmetom štúdie. Autorka nesúhlasí s názorom, podľa ktorého bolo cieľom kaucie zabezpečiť účinnosť odkazu, ktorý by inak odkazovník (a následne ani jeho dedičia) nadobudnúť nemohol, pretože by sa nedožil splnenia podmienky. Tak ako pri svojom vzniku, i v klasickom práve sa kaucia uplatňovala vo vzťahu k podmienkam, ktoré sa mohli splniť až v poslednom okamihu života podmienene oprávneného. Splnenia podmienky sa legatár síce dožil, ale reálny úžitok z odkazu mali až jeho dedičia. Tento nežiaduci stav umožnila kaucia odstrániť tým, že poskytla legatárovi možnosť nadobudnúť odkaz skôr, pokiaľ sľúbil, že ak by konal v rozpore s kondíciou, vydá nadobudnutý prospech. Autorka zastáva názor, že v klasickom práve bola kaucia rozšírená i na pozitívne potestatívne podmienky, ktorých podmieňujúca udalosť spočívala v časovo neobmedzenom zachovaní určitého stavu. V dôsledku nesprávnej interpretácie klasických textov bola cautio Muciana v poklasickom práve vztiahnutá na všetky negatívne podmienky bez rozdielu, čím stratila svoj pôvodný účel. CR – sla
rok: 2015, 2, 125-144

HUDECOVÁ, Lucia; další: KRÁLÍČEK, Jaroslav: Uznávání a výkon cizích rozhodnutí v evropském justičním prostoru aneb co přináší nové nařízení Brusel I bis
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech má od 10. ledna 2015 nahradit stávající nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které je v praxi známé pod zkratkou nařízení Brusel I. Nařízení Brusel I kromě pravidel pro určování pravomocného orgánu upravuje též proces uznávání a výkonu cizích rozhodnutí. Ačkoliv nařízení Brusel I představuje jeden z nejvýznamnějších právních nástrojů Evropské unie v oblasti justiční spolupráce v občanských a obchodních věcech, a tedy i v oblasti uznávání a výkonu cizích rozhodnutí, má oproti němu nové nařízení ve větší míře umožňovat jednodušší, méně nákladný a více automatizovaný systém pohybu (nejen) soudních rozhodnutí. Takto stanoveného cíle má být dosaženo zejména zrušením kontroverzního prohlášení vykonatelnosti (tzv. exequatur). Tento článek analyzuje proces uznání a výkonu rozhodnutí v novém nařízení, pro tyto účely označovaného jako nařízení Brusel I bis, a poukazuje na nejdůležitější změny oproti procesu uznání a výkonu rozhodnutí ve stávajícím nařízení Brusel I. Důraz je přitom kladen na ověření předpokladu Evropské komise, dle kterého nové nařízení Brusel I bis oproti stávajícímu nařízení Brusel I v budoucnu umožní jednodušší, méně nákladný a více automatizovaný systém pohybu (nejen) soudních rozhodnutí. CR – cze
rok: 2015, 2, 145-163

TICHÝ, Luboš – KOCÍ, Miloš: Effet utile v právu EU : (kritická skica)
Pojem effet utile se v poslední době dostal do módy, a to nejen v české právnické literatuře, ale zejména též v zahraničí. Hlavním důvodem je, že effet utile prostupuje celým právem EU, když se nevyskytuje pouze v case law SDEU, ale též v sekundárním právu, zejména v preambulích nařízení a směrnic, a v neposlední řadě též v rozhodnutích Komise. Je tak nanejvýš relevantní pokusit se o vysvětlení tohoto pojmu popisem jeho vzniku a vývoje, jakož i analýzou jeho obsahu a funkce. K čemu slouží pojem effet utile? Jedná se o princip evropského práva, výkladovou metodu či svého druhu uměle vytvořenou klauzuli, která umožňuje SDEU prosazovat jeho účely? Jaké jsou podmínky aplikace effet utile a jaké jsou její následky? Je tento pojem v rozhodovací praxi SDEU používán i tehdy, když to v daném rozhodnutí není explicitně zmíněno? Lze případy jeho použití typizovat podle určitých kritérií? To vše jsou otázky, na něž se autoři tohoto článku pokusili najít odpovědi. Lze shrnout, že effet utile je specifickou výkladovou metodou, jež je podmíněna mimo jiné právně politickými poměry v systémech uznávajících princip právního státu. Effet utile slouží ke zdůraznění určitého aspektu právní normy za účelem její aplikace ve smyslu tohoto aspektu a vychází tedy z teleologické metody výkladu, mnohdy při řešení konfliktu základních zájmů a principů, avšak vždy v rámci té fundamentální zásady, v jejímž smyslu je použit, a za současného respektování ostatních právních zásad, jež s jeho použitím nejsou v rozporu. CR – cze
rok: 2015, 2, 164-181

RONOVSKÁ, Kateřina: Fundatio Europea: Quo vadis? Souhrnná zpráva o konání diskuse u kulatého stolu
Dne 5. září 2014 se do Brna sjeli odborníci na nadační právo z Belgie, Nizozemí, Itálie, Irska, Maďarska, Slovenska a České republiky, aby diskutovali o budoucnosti nadačního práva v rámci sjednocené Evropy a návrhu nařízení Rady o statutu evropské nadace (FE). Diskuse u kulatého stolu nazvaná Fundatio Europea: quo vadis? byla organizována Právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně v prostorách Kanceláře veřejného ochránce práv, jako součást plnění projektu „Právo do praxe, praxe do práva – partnerství pro užší sepětí výzkumu a praxe“, reg. č. projektu CZ.1.07/2.4.00/31.0146, který byl v letech 2013 a 2014 realizován tímto akademickým pracovištěm. CR – cze
rok: 2015, 2, 182-186

BROŽOVÁ, Sandra: Právní stát a mechanismy jeho ochrany v Evropě – česká perspektiva
Informace o obsahu a průběhu konference. CR – cze
rok: 2015, 2, 187-189

HENDRYCHOVÁ-ZUKLÍNOVÁ, Michaela: Cui bono? Bezvýjimečně ve prospěch tohoto dítěte! Zamyšlení nad péčí o dítě
Kruciální pojem Úmluvy o právech dítěte, „well-being (welfare) of the child“ byl pro české zákony přeložen slovem „blaho“, které se běžně nepoužívá a není úplně srozumitelné. Autorka se snaží najít vhodnější výraz. Právní úprava poměrů dítěte prošla v poválečném období zvláštním vývojem: právní stav v zemích tradičních demokracií se lišil od situace ve státech tzv. sovětského bloku. V druhých jmenovaných byly přepsány všechny zákony podle sovětského vzoru. To mimo jiné znamenalo, že moc nad dítětem získal v zásadě každý, kdo byl rodičem. O takový právní stav se v ostatních zemích našeho kulturního regionu (západní Evropa, USA ap.) svádějí dodnes boje nebo se aspoň vedou diskuse. Jestliže soud na Západě rozhoduje o právních poměrech dítěte, rozhoduje o tom, který rodič má mít rodičovskou odpovědnost. Moc nad dítětem je tam totiž tradičně (od dob antického Říma) singularizovaná (tj. má ji jeden rodič). Totéž platí, rozhoduje-li o poměrech dítěte ESLP ve Štrasburku. Pokud rozhoduje o poměrech dítěte soud v ČR, rozhoduje jen o tom, jak který z rodičů se bude podílet na výkonu rodičovské odpovědnosti k dítěti. Proto jsou rozhodnutí ESLP v meritu pro naše soudy nepoužitelná. Zákony západních zemí jen postupně dospívají do podobné právní situace, jaká je u nás už šedesát let. Na rozdíl od poměrů u nás je na západě zásadní rozpor s well-being dítěte nepřekročitelnou překážkou. Pro rozhodování soudu v případě, kdy rodiče dítěte netvoří nebo nechtějí tvořit souladný pár, by mělo být všude určující, že musí najít to řešení, které nejlépe zajistí spokojený život dítěte. CR – cze
rok: 2015, 2, 97-124

Právník je teoretický časopis pro otázky státu a práva. Jeho vydavatelem je Ústav státu a práva AV ČR, v. v. i. Vychází 12x ročně. ISSN 0231-6625 www.ilaw.cas.cz