Kto proti inému použije násilie alebo hrozbu bezprostredného násilia v úmysle zmocniť sa cudzej veci, potrestá sa odňatím slobody na tri roky až osem rokov.
Odňatím slobody na sedem rokov až dvanásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1
a) a bezprostredne ním ohrozí život alebo zdravie viacerých osôb,
b) a spôsobí ním väčšiu škodu,
c) závažnejším spôsobom konania,
d) na chránenej osobe, alebo
e) z osobitného motívu.
Odňatím slobody na desať rokov až pätnásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený
a) a spôsobí ním ťažkú ujmu na zdraví alebo smrť, alebo
b) a spôsobí ním značnú škodu.
Odňatím slobody na pätnásť rokov až dvadsaťpäť rokov alebo trestom odňatia slobody na doživotie sa páchateľ potrestá, ak spácha čin
a) a spôsobí ním škodu veľkého rozsahu,
b) a spôsobí ním smrť viacerých osôb, alebo
c) ako člen nebezpečného zoskupenia.
Od trestného činu krádeže sa trestný čin lúpeže odlišuje práve v použití násila alebo hrozbou bezprostredného násilia.
Použije-li pachatel trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí menší intenzity, pak tato skutečnost pouze snižuje stupeň nebezpečnosti trestného činu loupeže pro společnost. Ani výjimečně malá intenzita násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí není důvodem pro posouzení jednání pachatele jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák (R 60/1967).
Trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. je dokonán již užitím násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí proti někomu v úmyslu zmocnit se cizí věci, aniž by bylo třeba, aby tento úmysl byl uskutečněn. Tedy, i když pachatel po použití násilí dobrovolně upustí od uskutečnění svého úmyslu zmocnit se cizí věci, trestnost trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. nezaniká podle § 8 odst. 3 tr. zák., protože čin byl již dokonán (R 37/1970).