Uznanie záväzku len čo do základu záväzku

Uznanie len čo do základu záväzku nie je uznaním v zmysle § 323 OBZ a nemôže spôsobiť účinok plynutia novej premlčacej doby.

(uznesenie Najvyššieho súdu ČR zo dňa 13. júna 2007, sp. zn. 32 Odo 1348/2005) 

Z odôvodnenia: 

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. května 2005, č. j. 8 Cmo 53/2005 – 251, co do částky 142.180,- Kč a 18 % úrokem od 16. 2. 1993 z této částky do zaplacení potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2004, č.j. 20 Cm 709/95 – 220, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 163.770,- Kč s 18 % úrokem od 16. 2. 1993 z této částky do zaplacení. Ve zbývající části a ve výroku o nákladech řízení odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2004, č. j. 20 Cm 709/95 – 220 byl vydán po zrušení rozsudku tohoto soudu, č. j. 20 Cm 709/95 – 177, vydaného dne 10.2.2003, a to usnesením odvolacího soudu č. j. 8 Cmo 137/2003 – 189 ze dne 9. 4. 2004. Tento druhý rozsudek soudu prvního stupně vydaný po doplnění dokazování byl postaven na závěru, že kupní smlouva podle § 409 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „ObchZ"), účastníky uzavřena nebyla, neboť mezi nimi nedošlo k dohodě o jedné z podstatných náležitostí kupní smlouvy, a to o ceně zboží. Soud prvního stupně uzavřel, že účastníci se dohodli jen na předmětu dodávky, a to nábytku specifikovaného v dodacích listech č. 13 (ze dne 7. 7. 1992), č. 64 (ze dne 20. 11. 1992) a ve faktuře č. 1144. Tento nábytek byl právnímu předchůdci žalované dodán. Osoby jednající za právní předchůdce účastníků o dodávce jednaly o tom, že nábytek bude dodán právním předchůdcem žalobce právnímu předchůdci žalovaného na „základě vzájemného plnění právního předchůdce žalované odvysíláním reklamních spotů", konkrétní rozsah a podmínky odvysílání reklamy nebyly dohodnuty. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nábytek byl dodán bez právního důvodu, a s ohledem na námitku promlčení žalované podle § 107 odst. 1 a 2 občanského zákoníku dovodil, že námitka je důvodná.