Ústavní soudci dospěli k závěru, že pokud hrozí nepřiměřená kumulace trestů, nemusí soudy výjimečně přeměnit starší podmínku na nepodmíněný trest. Namísto toho mohou volit jiné prostředky doplňující odnětí svobody, například u drogové závislého nařídit léčbu, získání pracovní kvalifikace nebo stanovit podmínky pro vedení života po propuštění.
„Situace, ve které se stěžovatel nachází, je v mnohém problematická. Popsaná právní úprava nezabraňuje nepřiměřeně dlouhým výkonům trestů odnětí svobody a neumožňuje individualizaci trestů vzhledem k osobě pachatele,“ stojí v nálezu.
Muž si nejdříve vyslechl trest jeden rok odnětí svobody rok s podmínečným odkladem na dva roky. Podruhé byl odsouzen na 2,5 roku s dvouletou zkušební dobou. Teprve potřetí pak dostal tři roky nepodmíněně.
Poté okresní soud nařídil výkon prvního trestu odnětí svobody. Proti usnesení muž nepodal stížnost, jelikož podle svých slov celkový trest odnětí svobody v délce čtyř let považoval za přiměřený vzhledem k tomu, „jaké věci vyváděl, aby se poučil, polepšil a mohl se následně pokusit žít život normálního občana“.
Muž však už nesouhlasil s nařízením výkonu v pořadí druhého trestu odnětí svobody v délce 2,5 roku, jelikož by to znamenalo kumulovaný trest 6,5 roku. Pokládal jej za příliš přísný. Navrhoval proto, aby justice využila výjimečnou možnost zachování podmíněného odsouzení. Po zásahu ústavních soudců by měl okresní soud tuto možnost zvážit.
