ÚS ČR: Tajne vyhotovený zvukový záznam a podklady znaleckého dokazovania

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhověl stěžovatelce a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové a usnesení Nejvyššího soudu, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka (dále také „poškozená“, v řízení zastoupena matkou) se narodila v červnu 2009 spolu se svým dvojčetem ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Kvůli předčasnému porodu a nízké porodní váze byly obě děti umístěny ihned po narození do inkubátoru. Pátý den se u stěžovatelky objevily zánětlivé ukazatele a o den později byl shledán pozitivní nález hnisavé nitrolební infekce, diagnóza byla stanovena jako infekce nozokomiální (nemocniční) nákazou. Dle zprávy klinické psycholožky z listopadu 2010 je psychomotorický vývoj poškozené v důsledku závažného organického poškození mozku celkově v pásmu těžké vývojové retardace. V současnosti je poškozená imobilní, upoutaná na lůžko, s nutností polohování hlavy, verbálně nekomunikuje. Z lékařské zprávy plyne nezbytnost permanentní péče při všech životních funkcích, se speciálně připravenou výživou. Na jaře tohoto roku byla poškozená předána na žádost rodičů ze zdravotnického zařízení do domácí péče.

Rodiče poškozené požadovali po nemocnici v řízení před obecnými soudy zaplacení částky 7 548 000 Kč s příslušenstvím z titulu bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť se domnívají, že poškozenou nakazila infekcí některá z ošetřujících zdravotních sester v důsledku manipulace s dítětem v inkubátoru bez předepsané předchozí desinfekce rukou.

V prosinci 2009 proběhlo jednání rodičů s nemocnicí, ze kterého byl rodiči pořízen bez vědomí druhé strany zvukový záznam a následně přepis tohoto záznamu, obojí pak bylo před soudem I. stupně použito jako jeden z důkazů žalující strany. Podle přepisu záznamu měla „hygienička“ říci, že „když je sestra unavená, zapomene si vydezinfikovat ruce“ a že nákazu dítěte způsobil „pravděpodobně personál“. Zvukový záznam přehraný v rámci dokazování byl však nekvalitní a nesrozumitelný. Žalovaná strana popřela, že by přiznala své případné zavinění škody, spočívající v porušování hygienicko-epidemiologických předpisů. Na žádost soudu byl vypracován na základě zdravotnické dokumentace znaleckým ústavem posudek, ze kterého vyplynulo, že poporodní péče byla prováděna lege artis, příčinou komplikací byl rozvoj septického stavu vyvolaného bakterií Pseudomonas aeruginosa s následným vznikem zánětu mozkových blan a že nelze spolehlivě odpovědět na otázku, zda tyto komplikace a zhoršení zdravotního stavu byly následkem nevhodné manipulace s dítětem v inkubátoru – z přiložené dokumentace nevyplývá, že by s dítětem bylo nevhodně manipulováno. Obsah přepisu zvukového záznamu nepovažoval soud I. stupně za produkt shodných tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád a nepovažoval za prokázané skutečnosti, resp. fragmenty slov či vět, jež byly slyšitelné z nezdařeného zvukového záznamu na CD nosiči.

Okresní soud v Hradci Králové žalobu zamítl s tím, že nedovodil odpovědnost žalované za škodu porušením právní povinnosti (§ 420 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), ani její objektivní odpovědnost (§ 421a občanského zákoníku) a závěr žalobkyně o nakažení dítěte zdravotní sestrou označil za teoretický a spekulativní. K odvolání žalujících rozhodl Krajský soud v Hradci Králové bez doplnění dokazování tak, že potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Nejvyšší soud následně odmítl dovolání.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Účastníci řízení mají právo na transparentní, důkazně komplexní a přesvědčivý průběh řízení, a tedy i na to, že zazní-li při dokazování závažné skutečnosti, soud se s nimi musí náležitě vypořádat, k čemuž v právě projednávaném případě nedošlo. Na jedné straně byly navržené a dostupné důkazy (téměř) provedeny, na straně druhé však zůstal akceptován obsahově kontroverzní a zásadní důkaz - přepis zvukového záznamu z jednání rodičů s nemocnicí, jenž však nebyl náležitě zhodnocen a především nebyl předložen znaleckému ústavu, aby jej učinil předmětem svého posudku. Samotné hodnocení důkazů bylo navíc ztíženo netransparentním postupem soudu I. stupně při provádění důkazů. Soudy by při svém dalším řízení také neměly pominout vyjádření znaleckého ústavu o významu desinfekce rukou jako prevence vzniku nozokomiální nákazy.

Kromě procesních vad vedly k závěru o dosažení intenzity zásahu do základního práva na spravedlivý proces, vyvolávající nutnost přezkumu, též další okolnosti. Jsou jimi zdravotní následky tvrzeného protiprávního jednání, závažnost téhož jednání z hlediska léčebně preventivní péče a výše požadované náhrady škody. 

Ve sporech o náhradu škody na zdraví má poslední slovo soudce, klíčovým důkazem o příčinné souvislosti mezi potenciálním škodním jednáním a vzniklou škodou však bývá znalecký posudek. Aby bylo rozhodnutí spravedlivé a přesvědčivé, musí mít znalec k dispozici veškeré dostupné a provedené důkazy, zejména pak ty, které jsou bezprostředně způsobilé ovlivnit jeho závěry a nepřímo i rozhodnutí o meritu věci. Pokud se tak nestane, jedná se o podstatnou vadu řízení, která má za následek porušení práva na spravedlivý proces. K zajištění důkazů pro znalce je zapotřební jak součinnosti účastníků řízení (zejména žalobce), tak i důkazní iniciativy soudu. Řádné posouzení důkazů zejména o škodách na zdraví pak žádá, aby byl znalec schopen uvažovat nikoliv čistě exaktně, ale též v určitém rozmezí včetně dimenzí počtu pravděpodobnosti.

Věc se tedy vrací k dalšímu řízení soudu I. stupně, který bude při svém rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu.

Text nálezu sp. zn. I. ÚS 3253/2013 je dostupný zde (289 KB, PDF).

Autor: Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu
Zdroj: US ČR
Ilustračné foto: najprávo.sk