1 / 2016
DOBIÁŠ, Petr; recenze: BÖCKSTIEGEL, K.-H. – KRÖLL, S. M. – NACIMIENTO, P.: Böckstiegel Karl-Heinz – Kröll Stefan Michael – Nacimiento Patricia (eds). Arbitration in Germany: The Model Law in Practice. Alphen aan den Rijn: Wolters Kluwer, 2015, 1169 s.
Recenzované dílo představuje druhé vydání úspěšné knihy Arbitration in Germany, The Model Law in Practice (česky: Rozhodčí řízení v Německu, Vzorový zákon v praxi, dále jen „Komentář“), která reflektuje nové znění Rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo z roku 2010. Nové vydání rovněž zohledňuje vývoj v německé judikatuře v období let 2008 až 2014. Komentář reaguje i na rostoucí význam specializace v oboru rozhodčího řízení, což dokládají nové rozhodčí řády Německého arbitrážního institutu, které byly vydány v letech 2008 až 2010 (Dodatková pravidla pro urychlené řízení z roku 2008, Sportovní rozhodčí řád z roku 2008, Dodatková pravidla pro spory obchodních společností z roku 2009, Řád pro znalecké a rozhodčí řízení z roku 2010 a Procesní řád pro adjudikaci sporů při dodávce výstavbových celků z roku 2010). Text Komentáře zaručuje nejvyšší vědecký standart díky přehlednému a rozsáhlému poznámkovému. CR – cze
rok: 2016, 1, 107-109
PAUKNEROVÁ, Monika: Prostor pro uvážení v českém mezinárodním právu soukromém: ohlédnutí se za mezinárodním právem soukromým k výročí Antonína Hobzy
Příspěvek se věnuje otázce prostoru pro uvážení v mezinárodním právu soukromém. Obecně vychází z toho, že prostor pro uvážení rozhodujícího orgánu by neměl jít přes určité hranice, které jsou vymezeny požadavkem právní jistoty a předvídatelnosti právních řešení a rozhodnutí. Je třeba přiznat, že možnost flexibilních řešení klade zcela nepochybně vyšší nároky na rozhodování, přitom však umožňuje přihlížet ke specifikům jednotlivého případu. Předmětem příspěvku jsou tři aspekty naznačené otázky: formulace hraničních určovatelů, únikové doložky a řešení mezer zejména v českém mezinárodním právu soukromém, surčitými přesahy do evropského mezinárodního práva soukromého a některých národních právních úprav. Nejedná se zde o striktní, vzájemně logicky propojené členění, neboť tyto tři aspekty se částečně překrývají. CR – cze
rok: 2016, 1, 12-28
MRÁZEK, Josef: Mezinárodněprávní rámec sankcí a jejich uplatnění v praxi
Úloha jednostranných a kolektivních sankcí podle mezinárodního práva vzrostla po ukončení „studené války“. Existují nové režimy „chytrých“ a „cílených“ ekonomických, finančních i osobních sankcí. Zcela novým fenoménem je dopad sankcí na nestátní aktéry. Pojem „sankcí“ se tradičně používá na opatření RB podle čl. 41 a 42 Charty OSN.Podle převažujícího názoru je nutno rozlišovat pojem „sankce“ a „protiopatření“ podle Návrhu článků o odpovědnosti států.Regionální organizace mohou přijímat sankce vůči svým vlastním členům, pokud to statut organizace připouští. Proti třetím státům může regionální organizace uplatňovat sankce se zmocněním RB. Je kontroverzní, zda třetí stát může použít sankce v případě porušení závazků erga omnes, pokud nejde o závažné porušení takového závazku. Je zapotřebí, aby obsah sankcí stricto sensu byl i nadále seriózně analyzován, zvláště pak s ohledem na „protiopatření“ a praxi států. CR – cze
rok: 2016, 1, 29-50
ŠTURMA, Pavel: Ohlédnutí za životem a internacionalistickým dílem profesora Antonína Hobzy
Profesor Antonín Hobza byl zakladatelskou osobností české, respektive československé nauky mezinárodního práva.Byl profesorem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, členem Institutu mezinárodního práva (IDI) a ke konci života členem Československé akademie věd a zakladatelem Kabinetu mezinárodního práva. Profesor Hobza ve své osobě spojoval teoretické a praktické znalosti mezinárodního práva.Díky svým zkušenostem z práce na Ministerstvu zahraničních věcí v prvních letech Československé republiky a zastupování státu před arbitrážními tribunály se snažil vždy vykládat svůj obor bez přílišného teoretizování (či spekulací) jako obor pozitivního práva. Kriticky se vymezoval vůči normativismu (ryzí nauce právní). V řadě aspektů byly jeho názory velmi moderní, např. v otázce možné subjektivity jednotlivců, nikoli neomezené suverenity států, role mezinárodních organizací a vyloučení války jako prostředku řešení mezinárodních sporů. CR – cze
rok: 2016, 1, 3-11
TOMÁŠEK, Michal: Dynamika a statika pojmu "společenství států"
Stejně jako dnes není nauka schopna vymezit Evropskou unii jako entitu sui generis, tak i v době meziválečné nebyla jednoznačně zařaditelná koncepce Společnosti národů. Antonín Hobza varoval, že snaha o to, aby Společnost národů byla za každou cenu zařazena do některé z kategorií jako „spolek států“, nemá rozumný smysl, protože jde o spojení států, které nemá v historii obdobu.V souladu s jinými evropskými teoretiky mezinárodního práva Antonín Hobza soudil, že obraz Společnosti národů by byl zkreslen, kdybychom na něj chtěli uplatňovat představy o tradičních organizačních uskupeních, neboť jde o nové období mezinárodního práva. Obdobnou argumentaci zaznamenáváme dnes v souvislosti s Evropskou unií snad jen s tím rozdílem, že o evropském právu nehovoříme jako o právu mezinárodní, ale jako o právu nadnárodním. CR – cze
rok: 2016, 1, 51-64
PFEIFFER, Magdalena: Předběžná otázka v kolizi právních řádů
Článek se zaměřuje na problematiku kolizního řešení předběžné otázky v oblasti mezinárodního práva soukromého. Předběžná otázka se sice primárně netýká výlučně tohoto právního odvětví, nicméně přítomnost mezinárodního prvku u základní otázky vnáší do této problematiky, která je běžná i v rámci řízení čistě vnitrostátní povahy, další dimenzi.Dochází ke kolizi právních řádů, kterou je třeba vyřešit nejen u základní, ale i u předběžné otázky. Jestliže se tzv. základní otázka řídí cizím právem, vzniká problém spojený s určením rozhodného práva pro předběžnou otázku.Výslovná úprava kolizního řešení předběžných otázek je sice jak v národních právních úpravách, tak v mezinárodních pramenech výjimečná, nicméně nový český zákon o mezinárodním právu soukromém představuje právě jednu z těchto výjimek. Článek se podrobně věnuje analýze dvou základních doktrinálních přístupů k určování statutu předběžných otázek (samostatného a nesamostatného navázání) a poměrně inovativnímu řešení, které český zákonodárce zvolil v ustanovení § 22 zákona o mezinárodním právu soukromém. CR – cze
rok: 2016, 1, 65-79
BEDNÁR, Daniel: Súkromné vojenské a bezpečnostné spoločnosti - novodobé žoldnierstvo alebo legálne nadnárodné podnianie v oblasti ozbrojených konfliktov?
Vedeckým zámerom predkladaného príspevku je prostredníctvom historickej, analytickej, komparatívnej a indukčnej metódy odlíšenie klasického žoldnierstva, ako ho definuje medzinárodné právo, od pôsobenie tzv. súkromných vojenských a bezpečnostných spoločností (private military and security companies – PMSC). Tie sa vo forme obchodných spoločností objavujú v rôznych oblastiach medzinárodného krízového manažmentu a tvoria v súčasnosti nezanedbateľný komponent ozbrojenej prítomnosti v jednotlivých konfliktoch. Sú tiež pomerne výnosným predmetom „nadnárodného“ podnikania s pomerne nejasne stanovenými pravidlami, do ktorých značne zasahuje aj medzinárodné právo ozbrojeného konfliktu (medzinárodné humanitárne právo). V predmetnom príspevku sa snažíme zaujať stanovisko aj k tzv. hard a soft law iniciatívam, ktorých cieľom je potlačiť proliferáciu týchto spoločnosti, (resp. ich vznik a pôsobenie regulovať) a sformulovať závery de lege ferenda v súvislosti s participačným procesom Slovenskej republiky na Dokumente z Montreaux. CR – sla
rok: 2016, 1, 80-92
BÍLKOVÁ, Veronika: Antonín Hobza - naivní snílek, nebo opatrný realista?
Příspěvek se zaměřuje na dílo profesora Antonína Hobzy, československého odborníka na mezinárodní právo první poloviny 20. století. První část představuje a hodnotí jeho chápání mezinárodního práva s ohledem na změny, k nimž od Hobzovy doby došlo v oblasti subjektů, pramenů a základních zásad tohoto práva. Druhá část uvádí a analyzuje Hobzovy odhady budoucího vývoje v oblasti mezinárodního práva, týkající se vztahu přirozenoprávního a pozitivistického přístupu, vzniku mezinárodních institucí, včetně stálých soudních orgánů, změn v oblasti kontroly dodržování a vynucování mezinárodního práva a vztahu mezinárodního práva a vnitrostátních právních řádů. Příspěvek dokládá, že i když ve své době mohl Hobza působit jako naivní snílek, z dnešního pohledu vychází z hodnocení spíše jako opatrný realista. Hobza správně identifikoval hlavní vývojové trendy mezinárodního práva, podcenil ale rychlost a rozsah změn, jimiž toto právo v posledních desetiletích prošlo. CR – cze
rok: 2016, 1, 93-104
Právník je teoretický časopis pro otázky státu a práva. Jeho vydavatelem je Ústav státu a práva AV ČR, v. v. i. Vychází 12x ročně. ISSN 0231-6625 www.ilaw.cas.cz