Identifikácia uznávaného záväzku

Ustanovenie § 323 ods. 1 OBZ stanovuje ako podmienku uznania záväzku, že musí ísť o záväzok „určitý", t. j. že musí byť jednoznačne identifikovaný. Spôsob takejto identifikácie pritom zákon neurčuje, možno ju teda urobiť akýmkoľvek jednoznačným spôsobom. Obchodný zákonník na rozdiel od Občianskeho zákonníka výslovne nevyžaduje, aby bol záväzok určený svojim dôvodom a výškou, z dikcie prvej vety odstavca 1 sa však niekedy vyvodzuje, že by mal byť uznaný čo do výšky. Pokiaľ je však záväzok dostatočne identifikovaný inými vlastnosťami než výškou, potom ak nie je rozsah uznania nijako obmedzený možno vyvodiť, že bol uznaný v celom rozsahu aj bez toho, že by bola uvedená jeho výška.

Prvá časť prvej vety ustanovenia § 323 ods. 1 OBZ, obsahuje úplne jednoznačnú požiadavku na existenciu prejavu vôle dlžníka uznať záväzok vymedzený uvedeným spôsobom.  

(uznesenie Najvyššieho súdu ČR zo dňa 30. augusta 2005, sp. zn. 32 Odo 811/2004)  

Z odôvodnenia: 

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. března 2002 č. j. 3 Cm 338/99-51 zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 97 600 Kč s 19% úrokem z prodlení od 17. 2. 1995 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky jako ceny za provedené úpravy části turniketů vyúčtované fakturou, kterou žalovaná neuhradila. Vzhledem k tomu, že neexistovala platná smlouva uzavřená účastníky řízení, posoudil soud prvního stupně uplatněný nárok jako bezdůvodné obohacení, které se podle § 456 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ") musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán, v dané věci žalobkyni. Námitku promlčení vznesenou žalovanou přijal soud prvního stupně jako důvodnou a obranu žalobkyně spočívající v tvrzení, že žalovaná svůj závazek uznala, a proto běží nová promlčecí lhůta, neshledal v souladu s § 323 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ"). Jako „uznání" závazku označila žalobkyně vyjádření žalované v jejím dopise ze dne 2. 1. 1997, v němž podle závěru soudu prvního stupně žalovaná pouze reagovala na žádost žalobkyně o odsouhlasení inventarizace pohledávek žalobkyně prováděné v souvislosti s inventarizací pohledávek pro potřebu auditu společnosti a uvedla pouze číslo dokladu, výši částky týkající se faktury a splatnost. Z tohoto projevu však nebylo možno nikterak dovodit, že svůj závazek výslovně uznává, neboť šlo zcela zřejmě o pouhé odsouhlasení vedení tohoto závazku v evidenci žalované pro potřeby inventarizace žalobkyně. Následky uznání závazku podle § 323 odst. 1 ObchZ spočívající v běhu nové čtyřleté promlčecí lhůty proto nenastaly a právo žalobkyně na plnění povinnosti žalovanou nemohlo být soudem s ohledem na vznesenou námitku promlčení přiznáno.