Ústavní soudci se zabývali situací příslušníka Ochranné služby Policie České republiky. V dubnu 2011 jej ředitel sboru uznal vinným ze spáchání kázeňského přestupku. Odmítl totiž nastoupit službu přesčas.
O čtyři roky později policista prostřednictvím správní žaloby dosáhl zrušení rozhodnutí a zastavení kázeňského řízení. Poté, co se u ministerstva vnitra neúspěšně domáhal odškodnění za nezákonné rozhodnutí, podal další žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Požadoval náhradu újmy.
Obvodní soud řízení zastavil a spor postoupil řediteli sboru s odůvodněním, že služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů je poměrem veřejnoprávním, a proto není dána pravomoc civilního soudu. Ředitel sboru nesouhlasil, popřel svou pravomoc rozhodnout a podal návrh na zahájení kompetenčního sporu.
Zvláštní senát pak rozhodl tak, že o nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy má rozhodnout správní orgán, tedy ředitel sboru. Policista se obrátil na Ústavní soud. Ve stížnosti zejména namítal, že právní názor zvláštního senátu povede k absurdním závěrům, protože služební funkcionář bude rozhodovat o zákonnosti svého předchozího jednání.
Ústavní soudci se většinově ztotožnili s argumentací policistovy stížnosti. Existuje prý riziko, že rozhodování služebního funkcionáře „nebude nestranné, neboť bude ovlivněno jiným zájmem, než zájmem na zákonném a věcně správném rozhodnutí“.
Nyní se problematikou bude znovu zabývat zvláštní senát zřízený podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů. Bude při tom vázaný názorem ústavních soudců.
